S flaškou Bohemky a mrazením v zádech (a s ILLE)

O ILLE se po vydání desky Ve tvý skříni dost píše, proto jsem byl po příchodu do Akropole, kde se křest konal, celkem překvapený, že tam není moc lidí. Jak bývá zvykem, většina dorazila až po předkapele, což je škoda, švédsko-německé duo It´s a Musical by si větší publikum zasloužilo. Klávesistku Ellu Blixt doprovázel bubeník Robert Kretzschmar, který navíc ještě stíhal zpestřovat jejich barevné snění hrou na vibrafon. Ačkoliv se jednalo o jednoduché unisono zpívané písničky, rozhodně nenudily. Lidi sice hravý indie popík vždycky ocenili náležitým potleskem, ale rozehřát se nechtěli a drželi si od pódia dostatečný odstup.

To se změnilo, jakmile po hodině bez velkých cavyků nastoupili na scénu ILLE. Rázem se parket zaplnil až pod pódium. Olga Königová na sobě měla bílé šaty vypůjčené od holky ze skříně a trendy dlahu na levém malíčku. Nevím, kolik bodů by jí za to strhla módní policie, ale mně to nevadilo, slušelo jí to i tak. Za bicí usedl stejně jako na nahrávce Petr „Hop“ Odstrčil a basu s kytarou si prohazovali další stálí členové Marek Svoboda a A.m. Almela.

Koncert začal písní Hlídám těkavou z repertoáru Obří broskve, ale pak už přišla na řadu vlastní tvorba a otvírák nové desky, píseň Podhoubí. Dlaha Olze ve hraní na klávesy až tak nepřekážela nebo to aspoň nebylo poznat. Zvuk byl výborný, oproti desce sice trochu chudší o elektronické pozadí, ale to nevadilo. Olga působila příjemně civilně, což k její hudbě a textům sedí, uvěřitelnost je u takových písniček základ.

Po sérii novinek došlo i na starší píseň V rekvizitách z předchozího épéčka, kterou si přišel zazpívat Jaromír Švejdík (Priessnitz, Umakart). Byl zaujatý svým mobilem a nebylo zřejmé, jestli ho potřebuje proto, že si nepamatuje text, nebo jestli komunikuje s producentem Dušanem Neuwerthem, který už by tam sice měl být, ale prý se teprve přemisťuje taxíkem z nějaké kalby ve Vystřelenym voku. Jak se ale ukázalo, právě dorazil, a mohlo se tedy přejít k samotnému křtu. Na pódiu se sešli všichni, co měli s novou deskou co dočinění. Olgy manžel Jakub přišel se skleničkama a Márdi z Vypsané fixy s flaškou Bohemky a společně s Dušanem Neuwerthem desku pokřtili, slovo přidal Michal Máka z vydavatelského Supraphonu.

Márdi už na scéně zůstal a došlo na další duet Ledňáčci, pak následovala píseň Zmrzlou, ve které se Olga kromě kláves chopila i basy. Na chvíli jsem odložil foťák a nechal se mrazit, moje nejoblíbenější píseň, naživo ještě naléhavější než na desce. Pak zazněla další „rekvizitní“ Až přijdu domů, která prostřela stůl pro hlavní chod – Holku ve tvý skříni. To je hitovka, kterou si po prvním poslechu musí zpívat i vaše babička. První přídavek byly Tatry od Umakartu, ale Jaromír Švejdík ani Dušan Neuwerth si už zahostovat nepřišli, celý program ukončila pohodová píseň o smrti Chodí okolo, která uzavírá i desku.

Kdo chtěl, mohl se po koncertu s kapelou na památku vyfotit a nechat si snímek hned podepsat, jedno polaroidové studio tam totiž dělalo takovouto milou akci. Já jsem chtěl. A hned dvakrát. Opile přidrzlý jsem si ještě odchytil Jaromíra Švejdíka, který už měl taky upito, takže se mi permanentním fixem podepsal na fotku i na prst.