Stanice: Jak najít svou vnitřní Ameriku

Je jedno, jestli jste se tam jenom zatoulali, skočili si pročistit hlavu od týdenního pekla, nebo přišli jen proto, že je to zadarmo. Ve Stanici jsou vítány všechny "zplodiny". A je už na čase, koncerty se pomalu přesouvají do ulic a prostory bývalé brněnské železniční stanice znova na chvíli dýchají životem. Nenucená přátelská atmosféra, uklidňující západ slunce, to vše dělá prostor Malé Ameriky v ten večer jedinečným.

Z dálky ke mě doplouvá zvuk postpunkové kapely 52 Hertz Whale. Klouzavý vokál je lákavý, nicméně zatím se po svém teritoriu jenom rozhlížím a připravuju se na taháky večera jako Please The Trees nebo domácí kapelu Narcotic Fields. Myslíte, že se mýlíte, když slyšíte nádech Portishead? Vůbec ne. Zpěv Terezy Kopecké si omotává lidi kolem prstu, houpavá psychedelie se snoubí s brutálním náporem. Vnitřní zdi praskají, krev v žilách tepe, emoce získávají na intenzitě a derou se na povrch.... dychtivé po každém tónu... aneb pocit hlubší než pocit nezastavíš.

Masožravým přátelům nevysvětlíš, že dnes je jiná doba. Na časy, kdy naše babičky byly posedlé Babicou a podobnými kuchařskými šarlatány, nevzpomínáme s radostí. Soja, čočka, burgry byly pro nás zlo, teď si za to i rádi připlatíme a věříme, že jíst něco podobného je správné. Zatímco masožravci vyráží na "lov", já pomalu proplouvám mezi kapkami dešte a vstřebávám lechce pulzující postrock poslední venkovní kapely Sky to Speak.

Další zastávka, stanice Please The Trees. Ze zpěvu Václava Havelky mám husí kůži přesně jak poprvé před dvěma lety na koncertu v Uherském Hradišti. Naivní iluze o neznámé české alternativní kytarovce, která si občas skočí nahrát nějaké to album do Ameriky, vám skončí v momentu, kdy si uvědomíte existenci Please The Trees. Syrové minimalistické tóny, prostá kytarovka plná vazeb útočí s příchodem Missing Feeling Nothing a Havelkova charizmatického hlasu. Zastávka v psychedelické Suite F rezonuje v každém póru těla, i proto asi přimhouřím oči, když se na scénu prodere elektronika. Jako by ji potřebovali...

Ostravští Schwarzprior se do nás rvou s patřičnou syrovostí. Tvrdé beaty, pekelně ostrý slovník. Kašlou na moderní trendy, malé audiovizuální peklo, které ne každému sedne. Svojí Malou Ameriku jsem dobyla díky Narcotic Fields.