Články / Reporty

Štěrkovou cestou od blues k punku - GravelRoad

Štěrkovou cestou od blues k punku - GravelRoad

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.05.2014

To, že se na koncertech začíná pozdě, je naprosto normální. Pověstná akademická čtvrthodinka se někdy stává pohříchu neakademickou půlhodinkou nebo dokonce hodinkou. Jakým šokem je pak kapela, která začne hrát na minutu přesně. Ne-li ještě dříve. Přesně to se povedlo v pátek 9. května americké kapele GravelRoad v uhersko-brodském klubu BandR.

GravelRoad (ve složení Stefan Zillioux - kytary, zpěv, Joseph Johnston - basa a Martin Reinsel - bicí) využívají blues - a je to spíše nálada a některé postupy než přímé omílání tradičních dvanáctek - jako základ pro vysoce energickou hudební směs. V ní se potkává garážový rock s punkem, rock'n'rollem i grungem. Blues tak, jak jej GravelRoad hrají, je špinavé, ostré, tvrdé a pořádně hlasité. A má obrovskou sílu a potenciál srovnat klub se zemí. Trochu tak překvapí samotní muzikanti s image slušných, usměvavých hochů, kteří před publikum přicházejí s velkou pokorou. Žádné hvězdné manýry. Kapela hrála s obrovským nasazením, bez zbytečných prodlev či zpomalování. Ke zvolnění docházelo snad jen v odkazování na učitele a vzory - bluesmany T-Model Forda a Junior Kimbrougha, jehož hudba je ale přeci jen éteričtější.

Hrálo se převážně z poslední desky The Bloody Scalp of Burt Merlin (2013), opomenuta nebyla ani předchozí Psychedelta (2011) a nemýlím-li se, sáhlo se dokonce i do debutu Shoot the Devil z roku 2008. Pro obecenstvo bylo možná vystoupení tak trochu šokem, rozčarování se projevovalo občasnými výkřiky "Zahrajte nějaký blues!!!" a také zvláštní, a nejen pro mě osobně nepochopitelnou, neochotou si kapelu po první části koncertu přivolat zpět. Potlesk byl vlažný, ale skupina se tím naštěstí nenechala odradit a vrátila se. V tu chvíli jako by publikum ožilo a nechtělo GravelRoad pustit z pódia. Proti původnímu plánu nakonec zazněly dvě skladby navíc a sahalo se až hluboko k začátkům tvorby sestavy, která začínala coby dvojice, jen ve složení bicí - kytara.

GravelRoad předvedli kompaktní vystoupení, takřka nic nedrhlo, koncert uháněl bleskovou rychlostí kupředu. Klubu BandR se opět podařilo přivézt do republiky zajímavé jméno současného blues. Blues, které má potenciál zaujmout i současné posluchače, kteří jsou odchovaní rockem devadesátých let. GravelRoad ukázali, že spojit punk a blues nemusí být věc tak podivná, jak to možná zní.

Info

GravelRoad (us)
9. 5. 2014, BandR klub, Uherský Brod

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace