Rok pomalu ani nezačal a už máme kandidáta na nejhorší akci roku 2015. Jistě, prozrazovat pointu hned na úvod se rozhodně nemá...
Rok pomalu ani nezačal a už máme kandidáta na nejhorší akci roku 2015. Jistě, prozrazovat pointu hned na úvod se rozhodně nemá, jenže v případě koncertu, ze kterého odchází několik stovek návštěvníků více než rozladěných, už se toho moc zkazit nedá. A ano, Tricky je nevypočitatelný hudebník, ale čeho je moc, toho je příliš.
To, že předkapela začínala v sedm, aby se vše stihlo do půl desáté, je v sobotu více než úsměvné. Obzvláště, když se kvaltuje kvůli osmdesátkové diskošce. Strangers in the City, lo-fi z Veselí nad Moravou, tudíž stihl málokdo, fronta před vchodem nějaký čas také sežrala. Časově se jelo přímo ukázkově, na minutu přesně. V osm už se přišourala triphopová legenda i s doprovodnou kapelou a vokalistkou. Evidentní laxnost a únava by se daly pochopit na konci turné, Tricky však v Praze svou evropskou šňůru k nové desce Adrian Thaws zahajoval. Namísto slibované indo-francouzské vokalistky Ajeyi dorazila K Bleax. Stejně vyzevlená image – tepláky a triko – jako frontman, texty čtené z Ipadu, tohle černovláska nezvládla. Sám Tricky se s tím samozřejmě nepáral, vypadal na pódiu spíše jako dozor, odezpívaných vět
bychom snad spočítali na prstech ruky.
Tricky je Tricky, dělá si, co chce, mikrofonu se chytá pramálo, zato si s větším nadšením vytahuje mikinu a hulí jeden joint za druhým. Vše by se dalo odpustit, ostatně doprovodná kapela byla slušná, bubeník obzvláště. Jenže ten byl taky jediný, kdo byl slyšet. Hlasité beaty rozdrnčely i techniku a balkóny, jinak ale nebyla téměř šance od sebe jednotlivé kusy rozpoznat, slévaly se v rozplizlé hučení. Z několika zachycených slov se dalo usoudit, že setlistu dominovaly věci z nové desky. Výkřiky „kde je tady zvukař, není nic slyšet“ nebyly rozhodně záležitostí jen několika jedinců. Navíc většina vystoupení proběhla ve tmě. Kdo měl špatné místo – což při vyprodání sálu nebylo neobvyklé –, neslyšel a neviděl nic. První konec po pětapadesáti minutách, dva přídavky, odchod.
Frontman svému publiku poděkoval několikrát. Jenže tím se už nic zachránit nedalo, kdo zaplatí šest stovek za lístek, očekává lépe odvedenou práci. Nepěkně byla překvapená i pořádající agentura, která koncert okomentovala slovy: “Trickyho koncerty jsou nevypočitatelné, je to přece jenom kontroverzní umělec. To je na něm naopak zábavné, i když to, že jeho crew a zejména pak zvukař bude takový diletant, s tím jsme se ještě nesetkali.“ Co dodat.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.
Vyprahlé letiště, osvěžující průlet žánry a program, díky (i kvůli) kterému chybí rozhodování, na jakou stage se vydat. Pozvolný start se nesl v duchu letní pohody a zároveň festivalového očekávání těch, kteří si chtějí celou akci hlavně užít.
Aj zlá reklama je reklama, Fakemink do minút vypredal Roxy, po navýšení kapacity Sasazu.
Zpěv sirény Biancy Casady, stejně ohlušující jako strhující, podtrhlo zjevení komponovaného nástroje, na který se hrálo jako na skleněnou harmoniku a zároveň z něj trčely korpusy velikých trub.
Jednotvárnost se tedy Respectu i v letošním roce vyhnula obloukem, mimořádně příznivé bylo i počasí, ani hic, ani dešťové kalamity, nechyběly obvyklé požitky jako příjemní lidé, skvělé jídlo a podobně.