Ukolébat, dojmout, roztančit i omráčit – Nils Frahm

10/5/2015
fullmoonzine.cz
Photo: Adam Hencze on fullmoonzine.cz
fullmoonzine.cz
Photo: Adam Hencze on fullmoonzine.cz

Chvílemi to vypadalo, že do lidského lisu by se nevešel už ani špendlík, nicméně průběh večera dokázal, že do nepropustné masy přelévající se podle toho, jak Frahm diktoval...

Reklama

Německý klavírní kouzelník Nils Frahm se vrátil do Akropole. A návrat to byl vítězný. Mimo jiné se postaral o to, že tam, kde se dřív psalo o slušně zaplněném sále, se teď bude u obvyklého počtu návštěvníků tamních koncertů psát přinejlepším o poloprázdných prostorech. Po strop natřískaná Akropole se třásla v základech, i něžně vibrovala podle jediného člověka.

Natřískáno bylo už na předkapelu, kterou byli brooklynští Dawn of Midi, a to se ještě většina občerstvovala venku nebo u baru. Avantgardní jazzové trio, sázející na trošku jiný minimalismus než hlavní hvězda večera, osekávalo jazzové "improvizace" až na kost. Celý set se pocitově slil do jediné skladby, ze které sice nic neznechutilo, ale ani nenadchlo.

Ta pravá tlačenice začala až s blížícím se vystoupením Nilse Frahma. Chvílemi to vypadalo, že do lidského lisu by se nevešel už ani špendlík, nicméně průběh večera dokázal, že do nepropustné masy přelévající se podle toho, jak Frahm tancoval po klaviaturách svých nástrojů, může spadnout cokoliv z balkonu (flaška/sklenka), aniž by kdokoliv přišel k újmě. Naštěstí. A k samotnému koncertu? Za prvé, Nils Frahm je král. Za druhé, kdyby nebyl hudební génius, s klidem by se uživil jako bavič. Za třetí je už teď jasné, že to byl jeden z koncertů roku. Za čtvrté, Frahm svým přístupem ke klasické hudbě, elektronice a ambientu dosáhl megalomanství v minimalismu – tečka.

Stage? Na první pohled komorní, vlastně jen pár světel a nástroje. Jenže zeď z nástrojů, nad kterými se tyčily věže varhan, budila respekt. Na tohle že jako bude hrát jeden člověk? Hrál, strhujícím způsobem. Přestože Frahmovo poslední album Solo je minimalistické, jak taky napověděla úvodní skladba Ode, německý pianista volně přelétával od minimalistických kusů k tepavým elektronickým skladbám a zpět. Naprosto přirozeně. Celý set se změnil v harmonický hudební organismus, který nenarušovaly ani občasné (a dost vtipné a sympatické) proslovy, dělící jednotlivé hudební bloky. Nils Frahm dokázal ukolébat, dojmout, roztančit, i omráčit. A taky možná po letech donutil pár jedinců odsát se od bradavky mobilního telefonu a vypnout ho.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama