Divé husy Jitky Šuranské

Jitka Šuranská se svým Triem vydala nové album nazvané Divé husy. Jelikož je tato houslistka zlínské filharmonie držitelkou dvou cen Anděl v kategorii world music, mohlo by se jednat o jednu z výrazných hudebních událostí tohoto podzimu.

První představení alba, které je vyšperkováno mimořádným obalem, se odehrálo v ostravském Divadle loutek v přímém přenosu Českého rozhlasu Ostrava. Informace o koncertu se zřejmě nedostaly ke všem posluchačům, přesto jich bylo dost na to, aby v divadle vytvořili příjemnou atmosféru.

Rozhlasové koncerty mají svá „špecifiká“, jak by řekli bratia Slováci. Pro muzikanty to není zrovna vstřícný formát, dlouhé promluvy moderátora a vstupy s rozhovory zabraňují dostat do vystoupení ucelenou dramaturgii a gradaci. O Jitce Šuranské jsem kdysi v nadsázce napsal, že je největším zdrojem energie na Jižní Moravě hned po elektrárně Dukovany, takže jsem byl o to zvědavější, jak se s touto situací vyrovná právě ona.

Píšu stále jen o houslistce (a bezpochyby opravdu výborné zpěvačce), podle níž je Trio pojmenováno. Mandolínista Martin Krajíček a (nejen) kontrabasista Marian Friedl rozhodně nejsou „pouze“ doprovodnými muzikanty, ale plnohodnotnými členy sehrané kapely. Ostatně nelze si nepovšimnout, jak Friedl zvládá kromě kontrabasu několik různých píšťal a malý cimbál, a navíc ještě zpívat.

Celý večer v rámci pravidelného hudebního cyklu Zpěvem k srdci moderoval Jan Rokyta - kultivovaně, inteligentně, zasvěceně a květnatě. Nemohu se však zbavit dojmu, že v tomto případě by o něco méně (slov) bylo více. Milé bylo pozvání Jiřího Plocka, člověka pro Jitčinu hudební kariéru vysloveně klíčového, společně pak pánové místo křtu desku „uvedli do života“.

Znám dobře také druhou hudební polohu Jitky Šuranské, tedy její sólové koncerty s houslemi a loopstationem. Je zajímavé sledovat rozdíly v aranžích jednotlivých písní, například u kapelní verze písně Ztratilať jsem milého a té sólové.

Zpátky do Divadla loutek, kde koncert po skončení přímého přenosu pokračoval uvolněněji a na konci se nadšeně děkovalo. Vytleskaný přídavek kapela pojala jako zcela akustickou (tedy bez nazvučení) a našlápnutou verzi písně Za vodů, což byl působivě živelný závěr kultivovaného podvečera.

fotoreport z koncertu najdete zde