Vadim Petrov | Články / Reporty | 21.08.2017
Probouzím se pozitivně do rána – neprší! Než ale kvalita koncertů dožene mou dobrou náladu, chvíli si počkám. Blanket nepředvedou nic zajímavého, silikon mezi dlaždičky, napatláme, aby to těsnilo, ale sami tomu moc nevěříme, a mathrockovým Future Horizons zatím něco chybí, třeba to během roku dvou klapne.
První úsměvy padnou při Pijn (rozhovor brzy!). Mezi dronové tóny steel kytary se odnikud zjevují hardcorové sypačky, nejvýrazněji paří chlapec se svým otcem, zbytek stanu se nenechá zahanbit. Podobnou atmosféru zvládne ještě mathcorové duo A Werewolf: "Last year we had a circle pit!" a je vymalováno i s dětmi.
Většina ctěného osazenstva festivalu se vyhrabe až na The Physics House Band. Zkušení muzikanti začnou sexy jazzíkem a postupně se propracují až do dvoušlapkových riffů, já už obědvám a musim říct, že anglický vuřty jsou fakt jiný než německý.
Za postrockový vrchol festivalu považuji Sleepmakeswaves. Jasně, hezounká kapela, na koncert vemu svoji holku, pak pudem na skleničku a snad skončíme u mně doma. Ani omylem, kluci sází naprosto suverénně, kytarový vyhrávky jen tak tak stepují nad mocnou basou, aspoň jedna kytara vždy tlačí riffy od podlahy a navíc snad nikdo nemá na hlavní stagi lepší zvuk. Totální ejakulace by byla, kdyby poslední dvě jmenované kapely hrály v blízké době v Praze, třeba v nějakém pěkném a důstojném klubu s kvalitním zvukem a osvětlením.
Bohužel po těchto výkonech zní najednou všechno strašně špatně. Belgické Brutus zabookovali snad jen kvůli sexy bubenici, jde o přiblble jednoduchou hudbu, a Tesseract zas zní jak Chinaski, odcházím. Kletbu zlomí až Tricot – japonská čtveřice vypadá jak děti z lidušky, ale sebejistě sype zmatené riffy jeden za druhým a na stagi se rozvíjí příběh, jako by jednotlivé tracky byly díly nekonečné mangy.
Tou dobou organizátorům dojde postrock a půlka stagí se začne věnovat coru. Employed to Serve si vyžádají největší circle pity a lidi šplhají po tyčích stanu, Sikth zní poněkud úsměvně, když pod střechou volají "look at the sky", jinak ale drtí solidně, a St. Pierre Snake Invasion se upřímně drží punkových kořenů.
Co se děje jinde? Kvalitu asijského importu potvrdí Jambinai, opilý dav sice většinu meditační hudby prokecá, pak ale stejně volá: "Ten more songs!" Jenže kapela už další songy nemá. Festival uzavřou Explosions in the Sky. Je těžké působit originálně, když vás všichni už dávno vykradli, cestou na zlevněné pivo se mi dostává křivých pohledů, ale na milion delayů a reverbů už třetí den prostě nemám. Kéž by místo (nebo aspoň po) nich zahráli Bossk, jejichž postmetalu podvečer vůbec nesedí.
Déšť, třpytky a rozpačití headlineři – ArcTanGent je definován, stává se cílem pro začínající kapely v mírně podivných rockových subžánrech.
ArcTanGent no. 5
17. – 20. 8. 2017 Fernhill Farm, Bristol, UK
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.