Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 13.11.2015
První večer 20. ročníku šumperského festivalu Blues Alive se mi proti všem plánům zredukoval jen na dvě kapely. Díky zpoždění vlaku jsem do velkého sálu Domu kultury v Šumperku vešel ve chvíli, kdy dohrávala první kapela festivalu, polští Jan Galach Band. O jejich kvalitách či nekvalitách se nemá smysl na základě slyšeného rozepisovat. Bylo by to zoufale neobjektivní.
Jiným případem byli The Record Company ze Spojených států. Troufám si tvrdit, že o této kapele, která dosud nevydala plnohodnotnou desku, jen několik singlů a EP, ještě uslyšíme. Jejich šlapající, dravý mix syrového blues postavený na slideové hře na kytaru nadchl. I když měli jen slabou půlhodinku. Nespoutaný, energický frontman dlouho nevydržel sedět na židličce, na níž koncert začínal. Výborný začátek festivalu, který zároveň publikum skvěle rozehřál před hlavní hvězdou – večera i festivalu.
Warren Haynes a jeho Ashes & Dust Band nastoupili na jeviště přesně na čas. Neokázale, beze spěchu, rozvážně. Warren Haynes nepřijel do Šumperka (bylo to první vystoupení této legendy na našem území), aby dělal show. Od toho máme v hudbě jiné – a ti by asi ani do Šumperka nejeli. Warren Haynes přijel, aby hrál hudbu svého srdce. A v duchu poslední desky Ashes & Dust to bylo country. Sice hodně přitvrzené, postavené na ostré Haynesově kytaře, ale stále country. Spojení tvrdých kytar a křehkých akustických nástrojů – mandolíny, banja a houslí – vytvářelo velmi unikátní a strhující spojení. Někteří v publiku byli zpočátku možná překvapeni. Netrvalo dlouho a Warren Haynes si osazenstvo nabitého socialistického kulturáku omotal kolem prstu a to jej a jeho spoluhráče odměňovalo bouřlivým potleskem po každém sóle a každé písni. Warren Haynes hojně přidával a původně avizovanou délku koncertu nemálo přetáhl. Došlo i na hity, Dylanovu All Along The Watchtower a legendární instrumentální kus Allman Brothers Band, do které si Haynes naprosto přirozeně přimíchal citaci Norwigean Wood od The Beatles. A co by to bylo za bluesový festival, kdyby si na něm hlavní hvězda nestřihla bluesovou dvanáctku v té nejryzejší podobě. Nejedno srdce v sále bezpochyby zaplesalo.
Úvodní večer Blues Alive nastavil laťku poměrně vysoko. Pátek bude ve znamení domácí tvorby. Ale ať sebekvalitnější kapely vystoupí, těžko vymažou vzpomínku na Warrena Haynese. Na něj se bude v Šumperku dlouho vzpomínat.
Blues Alive: Warren Haynes and Ashes & Dust Band, The Record Company
12.11.2015 Dům kultury, Šumperk
foto © Radim Malíček
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.