Desky roku 2020 podle Full Moonu: 2. místo

Přestože Amelie Siba způsobila na scéně mimořádný poprask, těžko letos doma najdete intimnější nahrávku, než její album Dye My Hair o těžkostech dospívání. Yves Tumor už se ničeho nebojí a naplno studuje anatomii rockové hvězdy. Na desce Heaven to a Tortured Mind přináší žánrové ohňostroje, explozivní dechové sekce, glamrocková sóla, plyš, sliz i tanečnice převlečené za krávy.

Domácí

2. Amelie Siba – Dye My Hair (Teargarten | Full Moon Forum) 72 bodů

Nestává se často, aby teprve sedmnáctiletá hudebnice nebyla nováčkem na scéně. Pražská písničkářka Amelie Siba zaujala prvními singly už v roce 2018, o rok později o sobě dala více vědět EPčkem It Was Nice to Meet You, na němž pracovala s Lukášem Vydrou (Dukla). O rok nato vyhrála soutěž 1band2play, kterou každoročně vyhlašuje magazín Full Moon. Ten se taky podílel na vydání jejího dlouhohrajícího debutu Dye My Hair ve spolupráci s labelem Teargarten. Intimní nahrávka bodovala napříč hudební scénou, křehké příběhy doprovázené jemnými kytarovými melodiemi a zdrženlivou elektronikou zmiňují ve výročních žebříčcích náctiletí introverti i o generace starší metalisti. A přirovnání k takovým jménům jako Mazzy Star nebo Snail Mail se už nezdají tak nadnesené.

„Desku bych postavil na čtyři pilíře. Jednak jemný a výborný hlas, potažmo zpěv, precizní angličtina, minimalistická akustická kytara a introspektivní textařina. Co se textů týče, Amelie jde hodně do sebe, hledá samu sebe, vyčítá si, co někdy udělala, nebo naopak proč je tak nejistá každým krokem, který se rozhodne podniknout… A když všechno tohle spojíte dohromady, tak vyvstane jedno jméno, a tím je Sufjan Stevens, potažmo jeho svěřenec Angelo De Augustine.“ (Vojtěch Tkáč, Reflektor)

57 hlasujících vybíralo z 99 alb

*

Zahraniční

2. Yves Tumor – Heaven To A Tortured Mind (Warp) 36 bodů**

Yves Tumor je pouze jednou z mnoha uměleckých identit producenta a hudebníka Seana Bowieho, ovšem bezpochyby tou nejúspěšnější. Jistý příklon k mainstreamu naznačovala již jeho předchozí tvorba, Heaven to A Tortured Mind jde v tomto ohledu tak daleko, až to některé recenzenty vyprovokovalo k uštěpačným poznámkám o Lennym Kravitzovi nebo dokonce Kasabian. Náklonnost k rokenrolovým klišé platí, podobně jako snaha o přímočaré melodie plné R&B, soulu nebo gospelu, vše ponořeno do omamně psychedelické produkce. Jde o návnadu pro nové posluchače, součást image nebo spekulativní hru? Ve skutečnosti na tom příliš nezáleží. Říkáte Kravitz? My říkáme Prince!

„Tumor na Heaven to A Tortured Mind nabízí skutečně málo ze svého nitra, ostatně i jeho identita zůstává částečně záhadou, jeho tajemná přítomnost i kultovní postavení na tomto albu dostávají přednost. Samotný koncept Yvese Tumora spočívá v tom, že se vyhýbá realismu ve prospěch fantazie a umožňuje rozvíjet představivost. Odkazy na pohanského boha Pana ve skladbě Romanticist nebo ve videu ke Gospel For A New Century potvrzují jeho vlastní mýtickou kapacitu jako předmět i katalyzátor touhy. Pokud má jeho současná podoba s rozměry rockové hvězdy něco představovat, tak je to zcela jistě novodobé božstvo.“ (Michael Appouh, The Quietus)

63 hlasujících vybíralo z 222 alb