Richard Kutěj | Články / Recenze | 08.09.2017
Opuštěná továrna za městem, kam se místní bojí chodit. Vítr tam přes vybité okenní tabulky uvedl opět do pohybu ocelová kola strojů. Jejich industriální symfonie doplňuje temný orchestr tajných, kteří nemluví, jen táhle produkují tóny na své nástroje. A když se otočí vítr na město, aby tam zanesl úryvky zvláštních melodií a zvuků, nikdo raději nevychází.
Po atakovitém Anacreontics, které Vladimír Hirsch vydal pod hlavičkou svého projektu Subpop Squeeze, je zde další letošní album. Scripta Soli. Obě tyto díla vycházejí letos, ale tvůrce na obou, spolu s osvědčeným druhem Tomem Saivonem v roli producenta, pracoval dostatečně dlouho, aby se i toto sólově vydané album pyšnilo absolutní propracovaností.
Scripta Soli je ale přeci jen jemnější a detailnější prací. Vladimír Hirsch tady rozehrál další barevný příběh na téma jeho vlastního skladatelského pojetí, nazvaného integrovaná hudba. Mix temného industrialu a soudobé klasické hudby v elektronickém podání, doplněném zvuky piana, vokálů, hlasů a dalších vjemů ze zvukových experimentů. Ty zde pocházejí také z terénních nahrávek. Je to silné a temné album. Co ale rozhodně nechybí, je všudypřítomná Hirschova intenzivní energie. Jeho trade mark. Ten tlak a síla, vše prokomponované do posledního přísného detailu.
Scripta Soli je postavená na minimalisticky dokonalé práci. S každým zvukem, úderem, hlučnou vlnou, táhlou stěnou i bizarně nervními jemnými okamžiky, s tím vším je nakládáno opatrně a vyváženě, jemně a zároveň přesně cíleně. Hudba na Scripta Soli nespěchá. Myslím, že to kdysi řekl Adam Nenadál. Ta místa, kde kapela jako by pustí nástroje, a nechá vše jen znít. Taková místa dokáže ve svých zvukových kolážích i Vladimír Hirsch. A jak je u něho rovněž zvykem, i finální mix je dotažen k akustické dokonalosti.
Také dnešní tesaři používají ke své práci současné stroje a technologie. Ti nejlepší se ale poznají až pak, podle detailů nejjemnější staré poctivé práce s malými dláty. To v přeneseném významu platí i pro současné ceněné skladatele experimentální elektronické hudby. Vladimír Hirsch je na její mezinárodní scéně znám a ceněn už několik desítek let. A Scripta Soli – vydané u ukrajinského labelu s příznačným názvem Old Captain - je další jasnou odpovědí, proč má tato scéna i patřičný respekt ku slovu Czechia.
Vladimír Hirsch - Scripta Soli (Old Captain, 2017)
www.oldcaptain.bandcamp.com/album/vladim-r-hirsch-scripta-soli
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.