Steve Gunn bere hudbu vážně, možná proto na pódiu občas působí trochu jako suchar. Podobně jako Kurt Vile, se kterým hrával...
Steve Gunn bere hudbu vážně, možná proto na pódiu občas působí trochu jako suchar. Podobně jako Kurt Vile, se kterým dlouhá léta hrál. Je jedním z kytaristů staré školy, nechává za sebe mluvit svůj nástroj. Což sice zní jako rozpačité klišé, ale jen do chvíle, než si pořádně poslechnete jeho desky. Nevěříte? Zeptejte se Epochala, Paluchy nebo Šimanského. Alba Way Out Weather nebo Eyes on the Lines zanechala půlku americké scény v předklonu a nedávno se pochvalně vyjádřilo dokonce jeho mrzoutské veličenstvo Neil Young. Ano, v tom klukovi něco je. Což dokazuje i nová deska The Unseen in Between, se kterou dorazí v neděli do Divadla Archa a kterou budeme recenzovat každým dnem...
První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě, a stále si ji pamatuješ?
První byl určitě Thriller od Michaela Jacksona.
Jakou desku sis koupil jako první?
Walk Among Us od Misfits. Koupila mi ji máma v jednom obchodním domě.
Album, díky kterému jsi přežil dospívání?
Přesně tohle: Misfits – Walk Among Us.
Zásadní koncertní zážitek v mládí?
Bylo jich hodně, ale nejvíc mě asi změnilo několik osobních setkání s Fugazi.
Které album tě donutilo začít tvořit hudbu?
Jsou dvě – A Love Supreme od Johna Coltranea a první album The Stooges.
Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?
Purple Rain od Prince.
Guilty pleasure?
Chocolate Factory od R. Kellyho.
Nejlepší album z posledního roku?
75 Dollar Bill – Wood/Metal/Plastic Pattern/Rhythm/Rock
Nejoblíbenější record store?
Harvest Records v Asheville v Severní Karolíně.
Tvůj top 5 nejzásadnějších alb?
The Everly Brothers – Roots
Can – Future Days
The Smiths – Louder Than Bombs
Sun Ra – Angels and Demons at Play
Albert Ayler – Spiritual Unity
Scházíme se v prostorném bytě v pražských Dejvicích u Doroty doma, nejsem tu poprvé, společně tvoříme hudební dvojici PoloMy. Z trouby začíná vonět pečené kuře, synův oběd a snad i trochu pro návštěvu. Čerstvě vyprané prádlo je třeba před rozhovorem pověsit, uvařit kávu, pohladit psa a začít s rozhovorem v kuchyni.
Miro Tóth je doma zejména na experimentální scéně, jeho žánrový rozptyl osciluje od ambientu, divokého free jazzu nebo industriálu až k opeře, kvůli které jsme se vlastně jednu květnovou neděli potkali. Na vyzvání festivalu NODO | Dny nové opery Ostrava připravil postapokalyptickou operu Bílá smrt.
S Terezou jsme si povídaly nejen o její debutové desce Místa/Krajiny, ale i o tom proč se jedná o dílo tak osobní, proč mělo vzniknout a jak je důležitá její spolupráce s producentem Martinem Evženem Kyšperským. Tématem bylo i putování po krajinách vlastní duše, odchod z divadelního prostředí a hledání nových perspektiv.
„Žádný jiný festival tolik nerozžije celé město, jako právě Regiony. Na každém kroku se něco děje, v programu si vybere opravdu každý a je to prostě osmidenní divadelní párty po celém Hradci.“
S muzikanty Hugem Weisnerem a Jakubem Maťkem z Gufrau si povídáme o jejich průlomovém albu Boyband a hitu Navždycky blázen, který jim přinesl čtyři miliony poslechů a výhru Ceny Anděl.
„Niekedy sa cítim ako starec, akoby som sa za každú cenu snažil držať minulosti. Vyzerá to skutočne tak, že attention span sa čoraz skracuje a umelci akoby prestali chcieť robiť konceptuálne veci," hovorí Genesis Owusu v rozhovore pred gigom na Rock for People.