Panenské plameny shlíží na devadesátky a bere si tu ze syrového indie, tu pokroucené alternativy, tam ze psychedelie. Koníčky, poníčky, příjemné pupínky.
Zkuste je nazvat „rockovou“ kapelou a přetáhnou vás převodovkou z Tatrovky. Posledně to udělal boskovický festival a nedivili bychom se, kdyby to mělo soudní dohru. Co tedy ve skutečnosti hrají Panenské plameny, pohybující se na moravsko-slezské ose Kopřivnice – Třinec? Trojice, která za sebou (čti pod sebou v údolí) nechala kapely jako Milano, Murky Ajar nebo Planety, shlíží na devadesátky a bere si tu ze syrového indie, tu pokroucené alternativy, tam ze psychedelie. První album Poníčky si našlo příznivce po celé republice, chystané EP Beskydy má ještě větší ambice. Naživo je můžete vidět po všech světových stranách, do Prahy se chystají mimo jiné na Žižkovskou noc. Pár životopisných dat? Vítejte v tichém kroužku hlučných podivínů.
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Myškin: Neschopnost naučit se základní akordy.
Vlad: Všechno, co mne obklopuje.
Maňa: Myškin a Vlad. A pak určitě kapely, které poslouchám.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Myškin: Bavím se vzácnými okamžiky, kdy mě hudba baví. Živím se zeleninou, ovocem, masem, čokoládou. Záleží na chuti.
Vlad: Vykořisťováním zaměstnanců.
Maňa: Hudbou, horama…
Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Myškin: Když se posere aparát.
Vlad: Nevím, nevím.
Maňa: Turné.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Myškin: Ženská ruka na mém koleně.
Vlad: Mužská ruka na mém koleni.
Maňa: Kočka na kuchyňské lince.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Myškin: Bez alkoholu, cigaret a tyčinek se žlutým obalem od firmy Havlík.
Vlad: Jemně sycená minerální voda.
Maňa: Pivo.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Myškin: Po dlouhé době mám všechny věci, které k hraní potřebuju, takže můžu utrácet za alkohol, cigarety a tyčinky se žlutým obalem od firmy Havlík.
Vlad: Za hudbu černého lidu.
Maňa: Poslech.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Myškin: Mám svůj svět jinak vymyšlenej. Lajny tvý dávno už neplatí. Mám svůj svět jinak roztočenej. Cestu kolem mýho světa sám si zaplatím.
Vlad: Populismus, fašismus, alibismus.
Maňa: Moc lidí, moc odpadu, moc hudby.
Její třetí deska Rest Your Wound on Mine možná nezaskočí obratem s tvrdým nárazem, ale nenápadně obrušuje hrany předchozích, zcitlivuje, hledá své tempo. Never Sol s ní strávila pár let, osekala ji o nánosy očekávání, včetně svých vlastních.
Českotěšínská rodačka Beata Bocek vydala po téměř deseti letech desku, tentokrát výhradně sólovou. V intimní cestě do svého nitra hledá své malé já, vlastní hranice nebo jen čirou radost z možnosti tvořit.
Návrat nemusí znamenat opakování. Basement dnes víc než o minulosti mluví o důvěře, komunikaci a svobodě zkoušet věci, u kterých dopředu netuší, jestli budou fungovat.
Milovník hudby šesťdesiatych rokov Tomáš Sloboda mnohých prekvapil, keď po troch dekádach odišiel z kapely Le Payaco a prijal ponuku vstúpiť do Korben Dallas. Koncom minulého roka objavil novú hudobnú reč a vydal ambientný album Anabrasca. Stretli sme sa v kaviarni, kde pred pár mesiacmi diskutoval s Fvck_Kvltom o hudbe The Beatles. Aj my sme sa dotkli jeho najsilnejšej hudobnej lásky.
Za Vojtikom sa skrýva obrovský lore vplyvov a na jeho relatívne krátky pobyt na hudobnej scéne aj veľké množstvo hudby, ktorú sa oplatí preskúmať. Nájdete tu prepracovanú muzikalitu, cit, emócie, charakter aj autentickosť. Jeho ostatný album Prince Timmy opäť prekvapuje a otáča kormidlo do nových vôd.
Kluci z DAMU, kteří možná až moc milují fotbal. Jak se skrze něj propojit s hudebními fanoušky ale nenechat se tím pohltit?