Conversky, vansky, lodičky a Shapeshifter v Lucerně

„Ještě jsem neviděl, že by se někomu líbil drum’n’bass a v životě neměl jointa.“ Hm. Pro sichr se nažhavím zbytkem kafe od snídaně a beru směr Lucerna. Tak jsem tady, no, už jsem viděla narvanější koncerty. Přitom promo bylo obrovský, psalo se přece, že Shapeshifter vyprodávaj arény tam u nich, na Novým Zélandu. Zatím nikdo netančí, takže DJs Stanzim & AHz asi nebudou největší šlupka. Hrát se stejnou vervou, jako se tady lidi fotěj na oscarovej selfie styl, bude to větší pařba. Koukám, co publikum, vidím conversky jedny, druhý, vansky, lodičky s imitací hadí kůže a kšiltovky, hlavně kšiltovky! Nicméně už odbyla desátá a pětice je tady, lidi jásaj. První dva songy utečou a půl hodiny je pryč, aplaus je okamžitý, ale pořádný vzrušení nastává až se songem Diamond Trade z posledního alba Delta, vyšlo loni a podle reakce fans si říkám, že se povedlo.

Rychlost beatů, ohromující zvuk, po kterém mi ještě dlouho píská v uších, synchronní světelný efekty, všechno sedí a umocňuje excitovanou atmosféru masy těl v pohybu. Rozsvítit naplno celej klub po každým kousku je násilný a zbytečně to ruší. Frontman P Digsss prohodí pár slov, přidá díky a jede se dál. Kapela si koncert užívá stejně jako publikum, úsměvy a taneční kroky na pódiu se roztáčí spolu s jásáním davu.

Většinu setu tvoří skladby z poslední desky, v návaznosti na tour minulého roku. Shapeshifter do Prahy přijeli s nadšením, jde o jejich třetí vystoupení u nás: „I'm not just saying it when I say the Czech Republic is our favorite place to visit and play.“ To je hezký, ale neříká to skoro každej?

Je pěkně těžký soustředit se na zpěv frontmana, efekty ho tlumí, ale během songu Twin Galaxies si všímám i emocí a vůbec, to je můj favorit. Těší mě, že se dostane i na kytaru a rockovější songy, jako je Giving Up the Ghost, ovšem u vytržení jsem při saxofonových sólech a nejsem sama. Jemnější poloha je příjemným protikladem dunivýho rytmu a dá šanci mobilizovat energii. Po hodině a půl se totiž nekončí, P Digsss se na podium vrací téměř okamžitě. S elánem skáče, zběsile rozpažuje a burcuje k jekotu.

Překvapeně uznávám, že i drum’n’bassový koncert mě dostal, bavit sebe i publikum byl zjevně cíl. Mnohem líp by ale k téhle k atmosféře seděla festivalová stage, třeba v červenci na betonovým letišti, nesmrděla by tam tráva. I když, ta páchne asi všude.