Články / Reporty

Temnota v mezích zákona (Carla dal Forno, Kedr Livanskiy)

Temnota v mezích zákona (Carla dal Forno, Kedr Livanskiy)

Jan Starý | Články / Reporty | 24.11.2017

Berlín, elektronika, temnota. Dokonce prý ta nejtemnější: Blackest Ever Black. Carla dal Forno by se sotva mohla pohybovat ve více cool prostředí. Z Melbourne se přestěhovala do německé metropole i za zmíněným labelem, který se tam přesunul pro změnu z Londýna. Velká média ji pravidelně chválí. A přitom na pódiu působila introvertně, elegantní dáma s úspornými pohyby, které jen zcela výjimečně přecházely do sjetého pokyvování nad dubovou basou.

Dub je klíčem k její hudbě, ať už sólové nebo v projektech Tarcar a F Ingers. Dal Forno se v mnoha ohledech přesně trefuje do trendů – obliba pochmurných (postpunkových, synthpopových) písniček a písničkářek se od začátků Zola Jesus nebo Chelsea Wolfe hodně zvedla – díky vlivu dubového houpání je ale rozpoznatelná. Nevyniká hlasem ani skladatelskými schopnostmi, ovšem i v písňovém formátu umí vytvořit mikrosvěty, které pohlcují.

Naživo ještě víc vyvstalo, jak moc staví na líném groovu a atmosféře, bohužel i díky jejich absenci. Zvuk v MeetFactory skladby až příliš konkretizoval, při kultivované hlasitosti a basech šlo o příjemný, nikoli hypnotický poslech. Apatie éterického hlasu a basových i elektronických linek bez výraznější zvukové mlhy místo opiátového vytržení sklouzávala k monotónnosti. Až ve druhé části setu, který představoval i aktuální „neubautenovské“ EP The Garden, přišel na chvíli povědomý efekt rozprostření času a prostoru do pomalých rytmů.

Zařadit po statické Carle dal Forno našláplý ruský projekt Kedr Livanskiy byl poměrně zajímavý dramaturgický krok, a to z několika hledisek. Rusko se totiž dá brát jako pravý opak Berlína, ostrov skutečně lokální hudby odtržený od globálního vývoje. A tvorba této hudebnice – melancholický/taneční synthpop – je dal Forno žánrově blízká, ale ideově dost vzdálená. Však ji okamžitě vítal pokřik mnohem divočejší než projevy meditujících fans Australanky. Stejně tak byl extrovertnější projev Rusky a celkový výraz setu – příjemná párty. Ruský vokál připomněl prastaré hity, jinak ale stereotyp o ruské hudbě úplně neplatil a namísto bizarní guilty pleasure dostala Praha především zábavný, konzistentní set.

Dvě ženy, dva odlišné pohledy na vkusnou, potemnělou elektroniku v rámci jednoho hudebního světa. Do tohoto kontextu sladkobolný pop Jense Lekmana zkrátka nezapadal. Carla dal Forno a Kedr Livanskiy se sice pořád pohybují dost blízko písňové formě a dokáží přijít s chytlavými nápady, ale ve finále staví na zvuku, na vtažením rytmem a melodickými plochami, u Lekmana jde spíš o písničkářství, kde jsou zásadní texty. A zatímco Lekman si žádá emoce, ženy dávkují apatii paradoxně nebo logicky spojenou s hédonismem. Dramaturgové se tu pokusili spojit dva světy, já bohužel patřím jen do jednoho. Ale ty dvě pražské premiéry byly příjemné. Takhle by ten popík šel.

Info

Radio Wave Stimul Festival:
Jens Lekman (se) + Carla dal Forno (au) + Kedr Livanskiy (ru)
21. 11. 2017 MeetFactory, Praha

foto © Jiří Šeda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články