The Crimson ProjeKCt jako čerstvý gurmánský zážitek

Divadlo Archa pro nás připravilo vskutku gurmánský zážitek a nikdo z přítomných si rozhodně na kvalitu pokrmu nemohl stěžovat. Dvouapůlhodinová hostina o více než dvaceti chodech precizně připravených z těch nejlepších ingrediencí a výtečně naservírovaných - to byli The Crimson ProjeKCt. Program se koncepčně skládal ze tří částí - zdvojené trio, které zahrálo skladby King Crimson, dále repertoár Stick Men a do třetice pár dobrot z dílny Adrian Belew Power Trio.

Úvodní skladba Soundscape Marcuse Reutera navodila tu správnou crimsonovskou atmosféru. Reuter tvoří s Levinem a Mastellotem kapelu Stick Men a jak už z názvu vyplývá, charakteristickým jevem je používání nástroje stick, jehož obrovské zvukové možnosti jsme si mohli vychutnat právě v první skladbě. Tóny vrstvené v pestrých barvách se klenuly vzhůru a byly limitovány jen stropem koncertního sálu. Poté na podium nastoupili ostatní hudebníci a spustili skladbu B´Boom z alba Thrak. Klíčovou částí je tady part pro dvoje bicí, který dokazuje, jak výteční jsou oba bubeníci hráči a jaký účinek může mít zdvojená rytmika. Stejně jako na desce následovala skladba Thrak. Nekompromisně servírované tvrdé rify, které by jim mohla závidět většina rádoby heavy boys, a přitom ze všech hráčů vyzařovala obrovská radost a nadhled, žádná silácká gesta a strojená agresivita. Tohle je přesně to, co King Crimson vždy skvěle zvládali - hrát poměrně komplikovanou, pro většinu lidí hůře stravitelnou hudbu, používat široké výrazové prostředky od ambientu až k brutálně hutným a tvrdým partům, a přitom mít pusu od ucha k uchu. Následovala Dinosaur, v níž tento večer poprvé zazněl zpěv.

Adrian Belew je fenomenální zpěvák, jeho hlas i barvu jsem měl vždycky moc rád a i naživo skvěle intonuje. Jako pátá přišla na řadu Frame by Frame z 33 let starého alba Discipline, pohodová hitovka s krásnou zpěvnou melodií a v době svého vzniku pro kapelu charakteristickými kytarovými běhy. U skladby Sleepless z desky Three of a Perfect Pair jsem si vždycky říkal, že ji podle nosné basové linky určitě napsal Levin (nebyl sám, pozn. a.); takhle si představuju pořádné disco. Stickmeni si šli odpočinout a na podiu zůstalo Power Trio. Adrian Belew si přibral mladou krev - bubeníka Tobiase Ralfa, který se předvedl už při B´Boom, a šikovnou bosou basistku Julii Slick, ovšem hravým dítětem je Belew a pozornými rodiči mladá rytmika. Belew si užíval každý zahraný tón a projevoval nelíčenou radost.

Hudba Stick Men, kteří nechali vydechnout Power Trio, má dost odlišnou atmosféru, postavenou především na souhře dvou sticků, podpořené chytrými bicími Pata Mastellota. Dvě hodiny utekly jak nic a na řadu přišla má oblíbená záležitost - One Time, křehká a poetická skladba, aby ji vzápětí vystřídala jedna z nejznámějších věcí z repertoáru King Crimson - Red ze stejnojmenného alba, vydaného před ČTYŘICETI lety! Další důkaz o tom, že hudba této kapely je nadčasová. Pánové a dáma si pro tohle turné připravili dva přídavky – Elephant Talk a úchvatně šlapající skladbu Thela Hun Ginjeet. Nadšené publikum si oba dva vyžádalo a po zásluze je dostalo. Přesto mezi přítomnými strávníky nebyly žádné známky přejedení a myslím, že bychom ještě několik pikantních porcí ten večer zvládli.