Popluh | Články / Sloupky/Blogy | 18.07.2015
Probudíte se do třetího dne Colours, zdánlivě bez kocoviny, ktera vám ale teče všude po těle. Potíte se v mikroklimatu stanu i venku. Po oblečení čistého trička během pár vteřin vypadáte jak po půlmaratonu a cítíte se stejně. Předpovědi se nejasně vyjadřují o bouřkách, tak pro svůj klid překontrolujete stan, i když je vám jasné, že nic moc nevydrží. Spíš nic než moc. A vyrazíte do obchoďáku. A vidíte, že lidi ve stanovém městečku už začínají mít ten maniakální výraz v obličeji, který pravděpodobně převzal kontrolu i nad vaší mimikou. Ploužíte se ranním vylidněným obchoďákem společně s pár dalšími ztroskotanci a připadáte si jak ve filmu od Romera. Zvlášt v tomhle nákupáku připomínajícím best of z Escherových kreseb. Při pohledu na porcelánovou mísu se vám derou do očí slzy, už jen proto, že v ní nejsou vidět vklady předchozích uživatelů. A jaký byl druhý den? Jednoznačně bodovala Mucha se svojí punkovou přímočarostí a zkušenou kapelou po boku. Black Strobe zaujali frontmanem s vizáží buldočího De Nira šmrncnutého depešákem a jejich špinavý elektro-blues-rock tak i zněl. Potěšil cover Johnnyho Cashe, stejně jako potěšil cover People Are Strange od Doors v podání Kasabian, jejichž přímočará show byla vrcholem druhého dne. Jose ani Cinematic Orchestra neměli šanci. A tečka na závěr? Zapomeňte na St. Vincent. Mířite na Agrofert fresh stage a proti vám jdou lidi a drží se za uši. Usmějete se. Michael Gira je ve městě. A jeho Swans zapějí labutí píseň za druhým dnem. Na víc už nemám sílu. Fronty na pivo i záchody začaly přibývat a pomalu ale jistě si začínáte říkat, že ani tenhle areál není nafukovací. Ale s vachrlatým stanem nad hlavou a na dřeň prošoupanýma botama je vám to celkem fuk. Protože Colours a tak dál.
Colours of Ostrava 2015
16. - 19. 7. 2015
Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © vrbaak
redakce 29.04.2024
Odjíždíme dojatí a tento rok i trochu hladoví, ale rozhodně ne po zážitcích, těch máme plné kapsy.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...