Anna Pleslová | Články / Profily | 11.09.2015
Moshi Moshi - japonský pozdrav po telefonu, tak se jmenuje nezávislá londýnská nahrávací společnost. Adrian Pike, Michel McClatchey a Stephen Bass, tři kamarádi pracující už pro zavedené nahrávací giganty si jednoho říjnového večera 1998 řekli, že si založí vlastní společnost. Od té chvíle už nemuseli podepisovat jen interprety, které jim nařídili ze shora, ale mohli pracovat s hudbou, kterou milovali.
Pracují se všemi žánry, nejvíce však v jejich katalogu najdete indie rock, math rock, lo-fi, dream-pop, folk a pop rock. V roce 2004 rozjeli podnik Moshi Moshi jako full-time job a nedlouho poté už slavili první větší úspěchy s objevením Hot Chip a Block Party. Později pomohli nastartovat velká jména současnosti jako Friendly Fires, Lykke Li, The Drums u nich vydali první album. Jejich současné stálice jsou třeba Slow Club nebo Tom Vek. Zdá se to neuvěřitelné, ale jeden z prvních singlů Florence and the Machine Dog Days Are Over vydali právě Moshi Moshi. Určují trendy a vykopávají poklady ze zlata, jen nejsou tak vidět. Kapely po prvním singlu nebo albu odcházejí k větším firmám, protože malé Moshi už jim nestačí. Jsou ale zvyklí, nemají ambice velké firmy disponující miliony liber.
A kdo jsou vlastně chlapíci, kteří mají takový čuch na dobrou muziku? Zbyli už jen dva - Michael a Stephen, prošedivělí čtyřicátníci, aktivní tátové se zápalem pro současnou hudbu. Talenty pro své vydavatelství objevují stejně jako další závisláci: na hudebních blozích, kde co zaslechnou, přes doporučení kamarádů. Stephen přímo uvádí, že mnoho kapel, se kterými spolupracují, má podobný vkus a doporučují jim další nové kapely. Náramně rozumějí například s Hot Chip, taky mají skauty v terénu.
Každý měsíc vydávají sedmipalcový singl jednoho nového umělce a stejně často taky v londýnském Dalstonu pořádají hudební večer. A ještě k tomu stíhají management pro Metronomy či Slow Club.
Někdy je dobré se podívat, kdo stojí za vašimi oblíbenci a kdo je podporuje. Můžete tak objevit mnohem více. Stránky nezávislých nahrávacích společností jsou moře nevyčerpatelné inspirace.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.
Dušan Šuster 29.06.2023
Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.
Jan Krejča 24.03.2023
Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.
redakce 15.03.2023
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.