Jedna z tváří Tori Amos

Nebyla by to Tori Amos kdyby natočila jen obyčejné album coververzí. Vybrala si dvanáct písní, které proslavili mužští interpreti a jejich poselství a interpretaci pootočila do ženského úhlu pohledu. Nejsem natolik zdatný angličtinář, abych pochytal všechny jemné odstíny téhle metamorfózy, takže se soustředím spíš na muziku. Už žánrový rozptyl původních skladeb je nevídaný: od očekávatelných (Tom Waits, Stranglers, Neil Young) přes překvapivé (Depeche Mode, Velvet Undergound) až po vyloženě šokující (Eminem, Slayer).

V některých případech sedla Tori uctivě ke svému milovanému klavíru a originály nijak razantně nepřekopávala, zachovala jejich melodické kvality, jen je udělala intimnějšími (Enjoy The Silence, Time, I Don´t Like Mondays). Jindy už si ale víc pohrála se studiovými možnostmi (v tom navazuje na zvukově experimentální předchozí dvě řadovky), rozrušovala původní melodické linky i aranže a některé covery přímo vyrážejí dech. Závraťová verze Heart of Gold zní jako kdyby Neila Younga posadila do centrifugy, v Happiness Is A Warm Gun se Beatles taky hledají těžko, ale největší trhák přichází ke konci s thrashovou klasikou Raining Blood. Původní slayerovskou řezničinu proměnila Tori v táhlou, depresivní klavírní litanii a fakt nevím jak jí to napadlo a jak to dokázala.

Strange Little Girls je deska velmi rozmanitá, experimentální, v jednotlivostech někdy maximálně zajímavá, jindy méně. Je ale spíš zajímavá než skvělá. Určitě dám přednost kterékoliv z jejích autorských desek, ale i tahle kolekce do přehlídky zpěvaččiných uměleckých tváří a nevšedních konceptů rozhodně patří.