Jaroslav Myšák | Články / Recenze | 23.01.2024
Už předchozí deska Metro Riders, což je jeden z projektů, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let. Zatímco debut Europe by Night vycházel ze soundtracků evropských filmů té doby, aktuální Lost in Reality se zaměřuje na tehdejší snímky vzniklé ve Spojených státech.
Zpočátku deska zní jako hudba, která stereotypně doprovází znuděného filmového yuppieho v kanceláři nebo obchoďáku. Z perspektivy člověka žijícího na sklonku studené války by pravděpodobně šlo o natolik důvěrně známý prvek, že by mu nevěnoval větší pozornost. Vzhledem k tomu, že nám je tehdejší popkultura stále důvěrně známá, tak na nás Lost in Reality ve své povědomosti může působit uklidňujícím dojmem. Pokud ji budeme poslouchat pouze jako synťákové retro, unikne nám ale její myšlenka. Počin samotný posluchače vede k tomu, aby tento postoj přehodnotil.
Nad albem Lost in Reality se při větším soustředění a s vědomím, že vznikla v roce 2023, vznáší opar melancholie. Jak se skladby vrství za sebou, tak se její motivy opakují. Atmosféra se cyklí, vytváří prostor plný apatie a úzkosti. Zdůrazňuje to pojmenování skladeb názvy jako Spasm nebo Shocking Dark, které vedou k přerámování původních nálad. To, co kdysi podkreslovalo každodennost, dnes ve vyšším dávkování odhaluje nepatřičnost pro použití ke stejným účelům.
Stejně tak optimismus reaganovské éry vystřídala dnešní bezradnost. Doba pokročila, budoucnost je tady s novými problémy a výzvami. My ji ale stále jsme schopni vysvětlovat optikou osmdesátkového člověka. S jeho hodnotami, vizemi a ideály. Hledáme opěrné body v symbolech a dřívějších východiscích. Protože tomu všemu rozumíme. Je to kompas v naší realitě, ve které jsme tak ztratili směr. Lost in Reality vyznívá bezvýchodně v tom, jak tento stav odráží použitím stejné hudby v jiném dobovém kontextu. Přináší ale naději v neodpírání existence řešení a nepřímo naznačuje jejich výskyt v hledání nových vyjádření. Ne v odkazování na minulost.
Metro Riders – Lost in Reality (Possible Motive, 2023)
Bandcamp projektu
foto © se svolením projektu Metro Riders
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.