Spravedlnost slepá jako netopýr (Batman / Soudce Dredd)

Legendy. Už to slovo samo o sobě nese cosi výjimečného a souborné vydání příběhů, ve kterých se cesty Batmana a Soudce Dredda zkřížily, rozhodně výjimečné jsou. Mazáci si některé z povídek jistě pamatují z devadesátých let, kdy vycházely v původním časopisu Modrá CREW a CREW². Tady je máme všechny pěkně pohromadě, navíc jsou opatřeny novým překladem Ľudovíta Platy. Obsahuje příběhy Rozsudek nad Gothamem, Vendeta v Gothamu, Poslední hádanka a Zemřít smíchy.

Dějový oblouk, kdy se naplňuje předpovězená budoucnost, je už dnes tak trochu klišé. Přesto více než dostačující. Cynická atmosféra osmdesátých a devadesátých let sálá z každé stránky, spojení vesmírů vydavatelství 2000 AD. a DC vedle sebe postavilo šílenství budoucnosti s chladnou batmanovskou logikou. Všechny povídky na sebe navazují, ale jde v zásadě o uzavřené a samostatně vypointované příběhy. Někdy zachraňujeme Gotham, jindy Mega-City 1, nepřátelé uzavírají nestálá spojenectví, Soudce Smrt, Joker, Mean Machine, Scarecrow a další defilují ve své nejzvrhlejší formě. Z karetního balíčku tahají tvůrci ty největší esa. Nejvýživnější je ovšem rivalita mezi samotným Batmanem a Soudcem Dreddem, kteří sami sebou přinejmenším pohrdají.

O scénáře se postarali jedni z nejpovolanějších, Alan Grant (Lobo) a John Wagner (spolutvůrce Dredda). Brutální výjevy, cynické hlášky a zběsilá akce jsou té nejvyšší kvality, takové komiksy se už dnes nepíšou, protože by cenzorům praskly čočky. A rozšafná hyperrealistická kresba Simona Bieslyho, Carla Critchlowa, Dermota Powera a Glenna Fabryho je přehlídkou toho nejlepšího, co u nás kdy vyšlo – jediným menším zklamáním je Vendeta v Gothamu od Cama Kennedyho, které nepomáhají ani vybledlé barvy, ale je to pouhé smítko na jinak dokonalé vizuální stránce.

Kniha též obsahuje mnoho popkulturních odkazů, z nichž zmiňme přítomnost kapely Living Death, na jejichž koncertě soudce Smrt vynáší své nelítostné rozsudky. Batman / Soudce Dredd je mimořádnou jízdou a patří ke komiksům, ke kterým se člověk rád vrací, ať už jen k prolistování nádherných obrazů nebo nasátí nostalgické atmosféry devadesátých let, která je nenávratně v prachu. Divočina od začátku do konce.