Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 18.07.2023
Report z koncertu Buddyho Guye by mohl začít velmi podobně jako texty o nedávných koncertech Joea Bonamassy a Billyho Gibbonse. Prostě kytarové legendy v Praze, bluesoví mistři atd. atd. Ale nezačne, protože Buddy Guy je úplně jiná kategorie. Téměř sedmaosmdesátiletý usměvavý děda je totiž osobností, k níž mohli oba výše jmenovaní vzhlížet, uctívat a učit se od ní. A třeba doufat, že si společně zahrají.
Buddy Guy se do Praha vrátil po pěti letech. Tehdy hrál v Česku, ve Velkém sále Lucerny, poprvé. Letos přijel podruhé, do v zásadě plného Kongresového centra, a naposledy. Byl to také jeho patrně závěrečný koncert v Evropě. Ty, které měl ještě odehrát v Izraeli, z bezpečnostních důvodů zrušil. Vědomí, že to je téměř jistě poslední koncert na starém kontinentě, se na vyznění večera podepsalo, ovšem protagonista se tím nenechal ovlivnit. Ten naopak přivezl tolik energie a životního elánu, že by mnozí mohli závidět.
Stačilo, aby se přišoural na pódium – bez doprovodu, takový je to frajer – a zahrál pár tónů skladby Damn Right, I've Got the Blues a místo předrevolučních sjezdů komunistické strany i se štěstím povolených Rockfestů měl v hrsti. Ostatně, první potlesk vestoje toho na pohled křehkého pána v bílé bekovce, bílých kalhotách a puntíkaté košili, přivítal. Jak už to tak u bluesmanů ze staré školy bývá, hrál většinou převzaté věci. Zazněly tak klasiky Muddyho Waterse, Willieho Dixona, v úryvcích Johna Leeho Hookera, Cream, Jimiho Hendrixe. Nevadilo to. A pokud právě tyhle věci vyvolávaly jistou nostalgii, Buddy ji s přehledem rozbíjel nekonečnou sérií vtipů a v dobrém smyslu „opiček“, které k jeho koncertům patří.
Hraní hadrem, zuby, rukávem, košilí, tanečky, úsměvy. I ta sestoupení mezi lidi se na většině jeho koncertů dějí, přesto je to pokaždé milé. A od hudebníka, který už by mohl kytaru dávno pověsit na hřebík a jen se houpat v křesle a kynout svým následovníkům, to působí i po letech nenuceně, opravdově. Kromě komedie také uměřeně, citlivě hrál na kytaru a skvěle zpíval: procítěná Skin Deep, jedna ze tří původních, nepřevzatých věcí, zazpívaná jemným, až slabým hlasem, brala dech svou upřímností, Got My Mo-Jo Working dýchala erotickým dusnem a u Watersovy Sheʼs Nineteen Years Old zase Guy vtipně glosoval oněch devatenáct let.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Veselý staříček je důkazem toho, že blues je životodárná energie, která musí být předávána a přijímána. I proto si Buddy Guy může dovolit odejít z jeviště bez velkých gest a patosu. Rozdá trsátka, zamává, dojde na kraj pódia, dá si posledního panáka a mizí. Kapela mezitím dohraje před aplaudujícím sálem a také odchází. Zůstává hudba. Přesně v duchu titulu závěrečné skladby – Let the Guitar to Do the Talking.
Buddy Guy (us)
16. 7. 2023 Kongresové centrum, Praha
foto © Radim Malíček
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...