Články / Reporty

Black Tar Jesus svou kytaru naladil co možná nejhlouběji

Black Tar Jesus svou kytaru naladil co možná nejhlouběji

Shaqualyck | Články / Reporty | 18.01.2013

Nejdřív jsem myslel, že přijela úplně jiná kapela. Kluci z Planet nikde, po bílé Feldě před domem ani památky. Když se mi však cca tři minuty po půl deváté kolem kotníků otřelo plaché rachitické stvoření s kočičíma očima, bylo jasné, že jsem tu správně.

Olomoucká Galerie U Mloka je zvláštní místo. Kobka, ve které nenaleznete ani backstage, ani přirozenou cirkulaci vzduchu, přesto je tu cítit cosi zvláštního (a hniloba to není). Veškeré návykové látky jsou tu zapovězeny, jediné, čím se tady lidi během koncertů mohou sjíždět, je hudba. To má sice za následek větší procento nervózních přešlapávačů marně vyhlížejících už tak zpožděný začátek, na druhou stranu vaše svršky neprostoupí tradiční odér typický pro každou přinádražní čtyřku bez ubrusu, kterou naprostá většina hudebních doupat tolik připomíná. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Na čas začínají jen loseři.

První se mikrofonu chopila slečna Mushy. Ta holka musí mít hlasivky jak námořnická lana. Nejenže v roli zahraničního předskokana učinila lednový večer žánrově o dost rozmanitějším, navíc ještě důkladně otestovala statiku budovy nad námi. Takhle nějak by to vypadalo, kdyby se Vangelis snažil zhudebnit Xenu – princeznu bojovnici. Pokud jde o hlasovou intenzitu, Mushy by se klidně mohla přejmenovat na Jericho. Ale asi to nebyla úplně její vina.

Totiž nazvučit klenuté mločí podzemí není snadná věc, skoro bych řekl, že je přímo nelehká, srovnatelná s močením ve vichřici. Nicméně Tomáš Kopáček není žádný nováček, stejně tak muzikantští souputníci jeho současného vtělení jménem Black Tar Jesus. V rámci možností odvedli maximum. Bez řečí a bez předehry vlítli rovnou na věc. A vystřihli set natolik živý a energický, že pokud by byl v sonickém dosahu medvědí brloh, nedopadlo by to dobře.
Chvílemi to znělo, jako by se Arctic Monkeys pokoušeli o grunge, ono taky Alexe Turnera svým pódiovým vystupováním Kopáček v lecčems připomíná, s tím rozdílem, že krom textů z něj nevyrazíte ani slabiku navíc a tiskového mluvčího mu ad hoc musí dělat basák. Kytaru si ale drží sám. A bylo slyšet, že to nedělá poprvé. Nenechte se zmást tělesnou konstitucí, introvertní hoch se do toho umí opřít. Za jeho skočnými melodiemi je ukryto cosi smutného, melancholického, co se nedá říct na plnou hubu, ale čapne vás to. Někdy za srdce, někdy jinde. Live je to zřetelné dvojnásob. Škoda, že se zpěv občas ztrácel pod (na tři lidi dost hustým) instrumentálním nánosem (zvukař asi nedostal tatranku, nevím).

Do davu Kopáček moc nekouká, zarputile shoegazuje, taky má kolem sebe kilometr drátů a krabiček jak much. Ill at Ease je skvělý otvírák, jemné naznačení se po chvíli promění v tepající soustrojí. Svým způsobem se to dá říct o dobré polovině setlistu. Lidi se chytli hned. V Come Down slyším Nirvanu. Můj problém. Závěr už je divočejší, na nějakou tu notu navíc se nehledí. Kytara dominuje, zní to povědomě, nijak cizokrajně nebo novátorsky. Na druhou stranu velmi sebejistě. V závěru frontman dokonce poklekl a zahobloval, až si málem propíchl odposlech. Na tuzemské poměry stylové až běda. A bubeník ztělesňuje mladší verzi Milana Caise bez sluchátek.

Když příjemnému večírku vystaví stopku desátá večerní, zamrzí to. Ty cca dvě desítky dobře naladěných vyznavačů kytar by jistě pár akordů ještě snesly. Black Tar Jesus naživo přesvědčil, že není žádným rychlokvašeným zázrakem moderního hudebního průmyslu a rozhodopádně by zasloužil víc pozornosti i příležitostí ukázat, co v něm hřímá. Jeho nová deska Who’s the Freak When Days Are Bleak je pak, (nejen) s ohledem na výše uvedené, bezesporu materiál, se kterým stojí za to se důvěrněji seznámit. A to opakovaně.

Info

Mushy (ita) + Black Tar Jesus
15. 1. 2013 Galerie U Mloka, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace