Veronika Mrázková | Články / Reporty | 22.07.2018
Začít na KAMP! byla skvělá volba. Nalaďte se: kotoučové přehrávače jsou zase v kurzu, ve skříni máte spousta pestrobarevných košil a bund se stojáčkem, na ní plakáty Cyndi Lauper a před domem duhovou favoritku. To je svět KAMP! Koncentrované letní hitovky sypou z rukávu a není nad čím přemýšlet. Buď se líbí a tančíte, nebo se vám nelíbí a tančíte jen o trochu míň. Podobně tak u dalšího návratu do minulosti s Gus Gus. Daníel Ágúst Haraldsson ve vězeňském pyžamu (zřejmě od Gucciho) a Birgir Þórarinsson v krajkové tunice a třičtvrtečních legínách mají pro párty uděláno. Na pódiu se sice pařilo trochu více než pod ním, ale ani jednu stranu to neodradilo. A festivalová klišé to jistila: 1. Zeptat se publika, jak se má. 2. Pochválit, jak extrémně dobře vypadá. 3. Vyfotit se s ním. 4. Poděkovat v češtině. 5: Povinně jej roztleskat.
fotografie z posledního festivalového dne tady
Osvěžující výjimkou byl navrátivší se Seasick Steve. Na jeho velký úsměv, “ZZ TOP” bradku a armádu ručně vyrobených “kytar” nešlo zapomenout (jedna vypadala jako předělaná plechovka psího žrádla, fakt). Díky němu už mi ani nevadí, že jsem letos neviděla Rolling Stones - Seasick stačí. A víte, co nám ten ošlehaný bluesman v monterkách řekl? Že má tu úplně nejvíc vysněnou práci. Protože pracuje pro nás. Jsme jeho šéfové a on doufá, že jsme spokojeni. Zaměstnanec roku.
Škoda zpoždění extravagantní Grace Jones. Neviděla jsem ani polovinu jejich paruk a kostýmů. Svlékla se nakonec, nevíte? Minimálně entrée stálo za to: schovaná za vlajkou s vlastní fotografií vystoupala na schodiště nad stagí, v přísné masce kovové lebky s havraními pery, po celém těle pomalovaná bílými symboly... Youtube ji miluje, takže udělat si vlastní obrázek není těžké. Možná šlo spíš o podívanou než zajímavý koncert, ale sešlo na tom? Sobotní večer byl naprogramovaný na bezstarostnost. Hned po Grace nastoupil Ziggy Marley, na Fresh Stage pak navazovali okouzlující Daara J Family. Senegalská parta, která nám v čele s Faady Freddym přijela vysvětlit, že se hip hop vlastně zrodil v Africe. Takže mír, lásku a reggea-fusion všem!
fotografie z posledního festivalového dne i tu
To nejlepší ze soboty? Jsme zase v Americe (viz. Miss AmeriKa), Kafka Band zareagoval na nedokončený Kafkův román. Trojjazyčné uvedení, kde Jaroslav Rudiš mísí angličtinu s němčinou obsahuje předčítání v originále, novou hudbu a samozřejmě výtvarné projekce. Mistrně komponovaný program s kabaretním nádechem doprovází technicistní abstrakce, digitální krajiny a temně aranžované teze typu “lidé se ztrácejí, tak to má být”. Rudiš čte, někdy křičí, Švejdík šeptá a zpívá přes vokodér. Zádumčivé melodie protínají prvky blues, industriálního rocku nebo raveu, drobné, úsporné balady posilují poetičnost projektu. Jeden z využitých motivů - “v dnešní době není o čem snít” - díky letošním malým Colours objevům neplatí.
Colours od Ostrava 2018
18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Honza Petřík
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.