Dominik Polívka | Články / Reporty | 07.08.2018
Pátek, 35°C, auto bez klimatizace a kolona před Brnem. Krizi rozbíjí obrysy Bílých Karpat v dáli, stejně jako pětikilometrový dojezd do Tasova v navigaci. Poslední chvilky utrpení při parkování na fakírově posteli z uschlého strniště. Pak už jen moravský detox v podobě ořechovky a tuzemské i zahraniční multižánrové hudby. Stanové městečko, pro pankáče zdarma u aut za zadními pódii, pro zhýčkané za poplatek na místním fotbalovém hřišti nedaleko areálu. Ten je situovaný v topolovém háji, který poskytuje spousty míst a zákoutí před sluncem, doplněných dřevěnými žebřinami se slunečníky nebo pohodlnými lehátky. Dvě stage a jedno šapitó, chytře postavené v pomyslném trojúhelníku tak, aby byl ke každému rychlý přístup.
Bohatá kulinářská nabídka je různorodá stejně jako návštěvníci. Pečená makrela? Vegansky u Tří Ocásků? Regal Burger, nebo dokonce kachní sous vide u Matyho Chálky? Najde se tu hipster, pankáč, hippie i rodina s dětmi. Vlídná atmosféra je cítit na každém kroku a subkulturní rozdílnost nehraje žádnou roli.
MANICKÝ LUNAPARK
Energická show Noisy Pots plná chytlavých rytmů a přímočarých melodií svolává za soumraku k tancovačce. Bubny, hrnce, klávesy. Drum and bass prolíná nu-jazz a taneční dupačku střídá sofistikovanější jam. Správné nakopnutí do rozjíždějícího se večera, který přiživuje nabídka ze tří zajímavých pivovarů, z nichž polotmavý Kanec vítězí. Ozvěny subtilních Fallgrapp bezděčně podkreslují pivní dýchánek pod osvětlenými stromy, jako soundtrack k noční obloze a pohodičce na kobercích u Teavanu ideální. Ne však na dlouho.
Burácivé zvučení Povodí Ohře předznamenává nejlepší věc pátečního večera. Hutný špinavý zvuk, foukací harmonika a vylitej hlas přecházející v punkový řev zpěváka Sisiho. Intenzivní set, kde netřeba zbytečných pohybových kreací kapely k tomu, aby se vařila krev. Jen Sisi extaticky zatančí s mikrofonem a hypnotizuje všechno okolo. Frajerství největšího kalibru. Country/bluesové koření tvrdě rockového základu s noiserockovými vsuvkami, palba až za hrob.
S kytarovými dozvuky startuje set analogového techna a italského diska s jistou mírou nadsázky. Ventolin s vážností sobě vlastní vystřihuje mánická taneční čísla, rozvádí své hity improvizačními zákrutami. Do klubu ano, na velkém pódiu se však osobitá esence vytrácí a z nadsázky se stává estrádní číslo.
JINÝ VESMÍR
Sobotní ráno v doprovodu stanové výhně a boje o tekoucí vodu. V šapitó Jiří Charvát střídající slam poetry a stand-up postavený na tragikomických postřezích. Částečně vykrývá kolegu Anatola Svahilce, který cestou do Tasova zaspal a procitl až ve Vídni. Časové komplikace však zásadně nenarušují program festivalu, který je organizačně skvěle zajištěn.
Skladba druhého dne je tvrdšího kalibru. Pozornost se stáčí na sludge/stonerové Nikander – těžkopádné řezavé riffy, vítr ve zpěvaččiných vlasech a blackmetalový řev připomínající nasraného chipmunka. Brutální rychlá rota cupuje bubínky pohupujícího se publika, Beseda našla svůj Bigbít. Prach se zvedá i u vedlejší stage, kde Pacino navazují melancholickým setem s prvky ema a HC/punku. Kotel se otevírá, šrámy však nebudou, syrový křik vyrovnávají důvtipné vyhrávky. „Voda neteče, ale stojí!“ zní sborová katarze.
fotogalerie z festivalu hledejte tady, tu anebo i zde
Lvmen jsou srdcovka a nutnost, postmetalová sága o neúprosném životním koloběhu. Velkolepost a drásající útok nástrojů s příležitostným úmorným řevem rezonujícím s temnou stránkou lidské podstaty. Pocity zmaru dokreslují tu krmící se supi, tu válečné masakry v projekci na velkém plátně za kapelou. Dech beroucí zážitek a nejlepší sobotní kapela.
Morava má v sobě zvláštní kouzlo bezstarostnosti a pohody, které Beseda už šestadvacet let předává zasvěceným i nováčkům. Stala se moravskou tradicí a magickým místem, kde čas mizí a je jen teď a tady. Kultura z jiného světa je blíž, než by se na první pohled zdálo.
Beseda u Bigbítu
3. - 4. 8. 2018 Topolový háje, Tasov
foto © Matěj Krč
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.