Anna Libánská | Články / Recenze | 26.09.2013
Když zrovna Tame Impala nechystají nové CD, část hráčů se odskočí zchladit do rybníka a tam vyhrabávají songy pro nedočkavé fanoušky. Basákovi Nicku Allbrookovi se v kalné rybniční vodě zalíbilo dokonce natolik, že se v květnu rozhodl z Tame Impala odejít a vtělit všechny své tvůrčí snahy a ambice jen a jen do Pond.
Pokud bychom Tame Impala přirovnali k raným Pink Floyd, s nimiž bývají často srovnáváni, je nasnadě ještě jedno připodobnění. Pond jsou jako sólová tvorba Syda Barretta poté, co mu LSD coby sladilo kávy začalo lézt na mozek. Divnější, psychedeličtější, experimentálnější, depresivnější. Jejich hudba není na první poslech tak líbivá, nesleduje výrazné melodické linky a plyne si vlastní acidovou cestou. Na cestě potkává nejrůznější žánry, které opatrně přizve na společnou pouť, na hvíli si s nimi potyká a pak je pouští k vodě. Nenabaluje jich na sebe moc, nenechává se jimi strhnout, raději zůstává věrná svému minimalismu. Na texty je tak trochu skoupá a na rozdíl od předchozího alba Berd, Wives, Denim se chová spíše jako mlčenlivá průvodkyně z dálného východu na stezce za osvícením.
Inspirace východní spiritualitou je patrná např. ve skladbě O Dharma, naproti tomu Xanman a Giant Tortoise jsou čirou šedesátkovou psychedelií s letmým nádechem indie rocku a z celé desky se tvorbě Tame Impala podobají nejvíce. V dalších písních se Pond snaží od vlivu svého staršího sourozence spíše odpoutat. A tak rozehrávají tanec zvuků a rytmů, občas se pozastaví na jednom místě, upoutáni hudebním motivem, jenž posléze opouští a pomalu přeskakují k dalšímu. Posluchačova mysl je bombardována podněty, po jejichž salvě občas přichází nepříjemná hlušina. A v ní to Pond dost skřípe. Někdy je naopak podnětů až příliš a nebohý posluchač se v nich začíná ztrácet. Nebudeme se pídit po aktivitách, kterým se Pond věnují ve volném čase, ovšem někdy by bylo na místě odložit jointa a zaposlouchat se do své hudby „načisto“. Ono totiž věci, které vám ve změněném stavu vědomí připadají jako veliká zábava, obvykle za střízliva tak zábavné nebývají.
Hobo Rocket není špatnou deskou. Není ani deskou výtečnou, místy trochu nudí. Při jejím poslechu si říkáte, že tohle už tu všechno bylo. Všechno už jste jednou slyšeli. Deska nepřichází s žádnými převratnými hudebními postupy, spíše kolem sebe víří mozaiku dříve vymyšlených a použitých nápadů. Takové psychedelické panoptikum. Pokud čekáte něco vysoce inovativního, nejspíše budete zklamáni. Jsou to v podstatě Tame Impala, ale mnohem syrovější a neučesanější. Což neznamená, že byste desce neměli věnovat alespoň špetku pozornosti. I tisíckrát použité hudební postupy v sobě mohou skýtat jisté kouzlo, ostatně… kdyby v sobě ono kouzlo neměly, kapely by od nich dávno upustily. A hudební strávníci jakbysmet.
Hobo Rocket je deskou, pod jejíž slupku budete pronikat dlouho, tedy pokud se vám pod ní vůbec podaří proniknout. Jakmile se tam ale dostanete, barevný svět psychedelik vás jen tak nepustí.
Pond – Hobo Rocket (Modular Recordings, 2013)
www.pondband.com
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.