loomerar | Články / Reporty | 20.03.2014
Standby. Na opuštěném kontroleru zahřívajících DJů bliká červeně 120 a přede mnou zní francouzskou angličtinou: „It’s completely analožik. Nice girl though.“ Potom honky tonk piánkem prolétne 8bitový chumel jak z grimeové instrumentálky. Po koncertě se dozvídám, že berlínský Recondite v Neone měl prý „lepší ups & downs“. Oops. Beat goes on and off.
„Nemyslím si, že Chance of Rain zní jako Detroit Techno deska!“ vyjela Laurel Halo v rozhovoru pro Electronic Beats po redaktorovi, který jí s blahosklonností mormonského staršího cowleyho vnucoval obezličky o emoční temnotě LP Quarantine, světle na konci tunelu v podobě dvojky Chance of Rain. „(...)Nakonec, moje emoce nejsou to, co by vás mělo zajímat.“ Pavel Klusák a jeho postřeh „modrooké dlouhovlasé brunety takhle dřív hudbu nestavěly“ potom vyznívá téměř, že nenosily prsenky. Lidovkový doajén dále v předkoncertním článku naznačuje, že genderové stereotypy navěšené na „svatozář“ Laurel po opuštění vokálních partů úplně nezmizely. Promísily se totiž s předsudky o dřevnosti analogové hudby s rovným beatem, navíc cinknuté „intelektuálštinou“. Často připomínané vzdělání Laurel Halo tohle všechno rozsekne silou 909 plácnutí. V Neone se z prvních řad dalo odpozorovat, že kromě hlavního mixu není její hardware repasovaným fetišem, ale celkem standardní a současný. Možnost kyselinového deště se tak nevylučuje, a byť tlakovou tendenci každý znal, stejně se nakonec zadýchal.
Laurel Halo si pěstuje nechuť k popu srovnatelnou s nechutí k linearitě uvažování jak o historii elektroniky, tak o struktuře samotných tracků. „Thrax“ coby stopy, které vedou k photoshopovaným snímkům opuštěného detroitského industriálu. Klavír staví do napětí k obrábění hardwaru, což stvrzuje deska Chance of Rain i v live provedení. Při uhýbání dávkám zásaditých basů a acidových smyček se úskokům dovnitř žánru nešlo vyhnout. Beaty se v klubu roztahovaly podél stěn s VGA nátěrem, kde jako vždy lunchmeatovsky nechyběl nápis „LAUREL HALO“, uřvaný víc než holka se svým „Laurééél“ ze zadních řad. Kompozérka s diplomem dav často nakopla tlukotem vyztuženým groovy trojosminou, aby pak klimax (další slovní opis hudby, který v EB smetla ze stolu) zvětral dřív než třetinka Gambrina z baru. Legendární detroitský klub The Music Institute fungoval jen něco málo přes rok. MISHKA triko s logem Red Wings praví: „Destroy everything.“
Laurel Halo (uk)
14. 3. 2014, NEONE, Praha
foto © Martin Rejsa
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.