The Sherlocks: Arctic Monkeys jsou moderní Beatles, my chceme hrát na Měsíci

Jejich první koncert se uskutečnil v malé zapadlé hospodě, sami vzpomínají na to, jak na něm hráli písně britských The Jam, Oasis a samozřejmě Arctic Monkeys. Dnes už jsou mladé kytary The Sherlocks jinde. Jejich první album Live for the Moment si v roce 2017 ukradlo krásnou šestou pozici v britském prodejním žebříčku, pokračování Under Your Sky se masivnějším kytarovým zvukem rozeznělo letos v říjnu. Schopnost tvořit sebevědomé písně silných melodií představí v Praze díky Colours Selection ve středu 20. listopadu 2019 v Café V lese. O tom, co skrývají ledovce i o jejich vrcholném koncertu na Měsíci jsme si povídali s frontmanem Kiaranem Crookem a jeho bratrem, bubeníkem Brandonem.

Co říkáte na poslední album Arctic Monkeys, které se celé odehrává na Měsíci?
Brandon: Odvážná deska. Každá je událost, která tak trochu mění pravidla hry. Teď to navíc zní, jako by si vymysleli vlastní žánr. Oni vždy jedou na stejné cestě jako my ostatní, ale pak najednou změní směr a než se kdokoliv stačí rozkoukat, jsou už dávno pryč. Jsou něco jako novodobí The Beatles.

Jak vznikala vaše nová deska Under Your Sky? Zvukově je hutnější než ta první...
Kiaran: Nahráli jsme ji v Liverpoolu a produkoval ji James Skelly, frontman kapely The Coral. Dodělali jsme ji těsně před Vánocemi 2018, najdeš na ní jedenáct písní. Všechny vznikaly a vlastně stále vznikají na cestách během turné, to je nepřetržitý proces. Na téhle desce jsou navíc i některé mnohem starší kousky, které se zrodily ještě před první deskou. Zajímavá kolekce.

Artwork působí vypadá jako fotka z National Geographic. Špička ledovce s gigantickým ledovým tělem pod hladinou. Je v tom nějaké poselství?
Brandon: Zdání může klamat. To, co vidíš na povrchu, v našem případě tedy na pódiu, jsme sice my, ale to není všechno. Na první dobrou to nikdy neuvidíš. Je to stejné jako v běžném životě. Na první pohled vzbuzuješ nějaký dojem a lidi si tě hned zaškatulkujou, ve skutečnosti se toho v tobě ale skrývá mnohem víc.

Berete se jako součást odkazu ohromné britské kytarové historie?
Kiaran: Rozhodně. V současnosti sice v nejrůznějších žebříčcích nenajdeš příliš kytarových kapel, na druhou stranu mám pocit se pomalu vrací. Kytarovky byly ještě nedávno hodně oblíbené, podívej se na celá devadesátá léta nebo roky 2000 - 2005. Dneska je to úplně jinde, je toho mnohem víc, každý den něco nového.

Máte to coby kytarovka těžší, než kdybyste dělali elektroniku?
Kiaran: Možná, ale to vůbec nevadí, s tím se dá žít.

Máte hudební sen, který byste si jako kapela chtěli splnit a pak se rozpadnout...
Kiaran: Hrozně rádi bychom jako headlineři vystoupili na Měsíci. Ale nedovedu si představit, jak bych v tom skafandru udržel kytaru.