Články / Reporty

Vinyla bez lesku a překvapení

Vinyla bez lesku a překvapení

blueskin | Články / Reporty | 23.02.2018

Kdyby tuzemští bookmakeři přijímali sázky na vítěze cen Vinyla, měl by před letošním vyhlašováním nejnižší kurz kolektiv Genot Centre. Loni se dvojici Ondřej Lasák a Wim Dehaen dařilo snad všechno, na co sáhli, což koncem roku ocenil i britský server The Quietus, když Genot Centre zvolil kazetovým labelem roku. Čerstvou Vinylu v kategorii Počin roku je možné číst jako další stvrzení výjimečné vize, která činnost kolektivu pohání.

Neméně důležitého aspektu ocenění se dotkl Ondřej Lasák ve své děkovné řeči. Připomněl, že Genot Centre je jen jednou z mnoha part, které se v Česku snaží provozovat nekomerční hudební aktivity, byť jde často o nevděčnou a finančně i energicky ztrátovou záležitost. Jmenovitě vyzdvihl činnost žižkovského klubu Punctum Krásovka a zmínil i improvizační akce Wakkushopu. V závěru svého proslovu vyzval přítomné k podpoře nezávislé, zdola organizované kultury.

Docela by mě zajímalo, kolik lidí si jeho slova skutečně vzalo k srdci a koupilo si třeba album vzápětí oceněné producentky Enchanted Lands. Její debutová deska Feed Goals totiž vyšla právě péčí Genot Centre. Ani u tohoto vítězství nešlo o žádné velké překvapení - nahrávka byla jedním z nejvýraznějších počinů na poli tuzemské experimentální elektroniky a svým osobitým zvukem patří k deskám, které českou kotlinu dalece přesahují.

Nominovaná byla ostatně i v kategorii Deska roku. Pětadvacetičlenná porota ale nakonec upřednostnila debutové album Půl litru země posthardcoreových Pacino. Dala tak najevo, že zajímavé počiny nemusejí vznikat jen na elektronické části hudebního spektra, nýbrž že můžou být plodem kreativního kombinování odkazu toho nejlepšího z alternativní kytarové hudby uplynulých dvou dekád.

fotogalerie z příslušného večera zde

Tato slova ostatně platí i o českobudějovické kapele Sýček, která se představila v prvním ze dvou koncertů, předcházejícím samotnému vyhlašování. Hypnotická rytmika se u tohoto ptáčka mísí s cyklickými kytarovými rify a výsledek je nesmírně okouzlující. Pravda - při chytání zpětné vazby se z reproduktorů ozývalo nepříjemné pískání, on ale ani poslech loňské desky I. není žádná procházka šumavskými hvozdy.

Sýček pochází ze stejné líhně, jako následně vystupující Kalle. Miláčky tuzemské kritiky trápil špatný zvuk na pódiu, přesto svůj set hrdinně odehráli až do konce. Jihočeská dvojice se momentálně nachází ve vrcholné formě, což ukázalo už loňské, na Vinylu rovněž nominované, album Saffron Hills. Osobně jsem byl překvapen, kolik partů mají Kalle předtočeno. Na intimní prožitek z jejich vystoupení to ale nemělo zásadní vliv.

Po vyhlášení výsledků nastoupili na pódium Midi Lidi, kteří rozdělili publikum na dvě části. Ta větší se naladila na vlnu poněkud estrádního popu a nechala se jí unášet vstříc půlnoci. Zbytku, kam jsem patřil i já, kapela poskytla ideální záminku k intelektuálním debatách o kapelách, které odmítají stárnout (zdravíme Tata Bojs). Na celkově pozitivním dojmu z celého večera ale slabší závěr nedokázal nic změnit, stejně jako mírné rozpaky z moderátorského výkonu Adély Elbel.

V porovnání s konkurenčními cenami Apollo působí Vinyla možná jako chudší příbuzná. Vyhlášení výsledků se nesnaží imitovat mainstreamové hudební ceremoniály, první a poslední slovo na nich hraje hudba a tak tomu bylo i u letošního ročníku. Co na tom, že je to bez lesku a leckdy i bez většího překvapení. Svým způsobem jde o takový každoroční kmenový rituál, kterým se stvrzuje příslušnost k nejlepšímu kmeni, jaký znám.

Info

Ceny Vinyla 2017
21. 2. 2018 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace