Ondřej Bezucha | Články / Reporty | 29.07.2016
Výběr hudebníků v sekci Film a živá hudba se z celkem pochopitelných důvodů zaměřuje především na současnou tvorbu. Jméno Jiřího Bárty, který v rámci letošního ročníku Letní filmové školy doprovázel blok dvou středometrážních filmů, tak do této kategorie příliš nezapadá. Tento virtuózní violoncellista spolupracuje hned s několika symfonickými orchestry a pohybuje se zejména na poli klasické hudby. Jeho hudební doprovod k filmům Mechanický muž a Paříž spí sice z několika důvodů nezpůsobil senzaci, přesto šlo o osvěžující zážitek.
Z italského snímku André Deeda Mechanický muž se dochoval pouze půlhodinový fragment. Komediální sci-fi z roku 1921 se Jiří Bárta rozhodl doprovodit pouze hrou na pianino, namísto reprodukce dobových romantických postupů však zůstal u minimalistické kompozice. Někdy struny pianina rozezněl klaviaturou, někdy přímo údery kladívka. Bylo slyšet více ticha než tónů piana – fragmenty melodie k fragmentům filmu. V případě akčních scén se ovšem obraz a minimalistický doprovod více tloukl než doplňoval, exploze a bojující roboti možná vyžadovali hutnější zvukovou plochu.
Debut René Claira Paříž spí z roku 1923 už Bárta doprovázel improvizovanou hrou na violoncello. I v tomto případě bylo slyšet plně rozeznělé cello jen na krátkou chvíli, kdy se v éterickém záběru na střechy Paříže rozeznělo několik taktů Bachova preludia. Většinu času zůstával Bárta u jednoduchých rozkladů, když subtilní tóny podporovaly atmosféru ztichlé metropole docela dobře.
Problém nastával u slapstickových pasáží filmu, kdy opožděné reakce violoncella groteskním výstupům poněkud podrážely nohy. Na vině však nebyla Bártova technika, spíše zvolený koncept hudební improvizace. Humor v Clairově filmu je založen na timingu a momentu překvapení, improvizovaný doprovod tak musí nutně narážet na své limity. Přesně načasovat zvuk k nečekaným obrazovým gagům lze zkrátka dost obtížně.
Ačkoliv se zvuk s filmem v některých momentech zcela nepotkával, je zařazení klasického hudebníka vedle rockových a elektronických kapel skvělý dramaturgický krok. Bárta zároveň dokázal čistě akustický doprovod velmi chytře aktualizovat a předvedl naprosto precizní výkon.
Film a živá hudba: Mechanický muž a Paříž spí vs. Jiří Bárta
Mechanický muž (André Deed, 1921)
Paříž spí (René Clair, 1925)
28. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...