Hubíno | Články / Reporty | 30.07.2016
Letošní filmovku jsem si zase moc neužil. Né že by byl výběr filmů a doprovodný program slabý, ale s přibývajícími léty a posunem hodnotového žebříčku je tak nějak člověk rád, že se dostaví alespoň „na skok“. Tenhle skok byl ovšem zcela záměrně namířený na páteční projekci němého filmu Velezrada v kině Hvězda. Na počátku (rozhoupání) mi asi před týdnem přišel od kamaráda Leoše email a v něm: „Ola, toto by mohlo být zajímavé, aneb jak jste alfonza ještě neslyšeli, můžete slyšet anebo už nigdy neuslyšíte.“ No to je přece motivace ke skoku přímo náramná. Spojil jsem tedy příjemné s užitečným a vyrazil do Uherského Hradiště požádat rodiče mé nastávající o ruku jejich dcery. Samotný odraz z můstku byl poněkud rozpačitý – dal jsem totiž na rady znalců a byl na Hvězdě o hodinu a půl dříve v domnění, že se tam už nevejdu. Nakonec mi patřilo jedno z nejlepších míst v kině. Pozor! Skok!
Příliš mnoho dobrých němých filmů z dvacátých let minulého století neznám. Je ale vidět, že koncept projekcí němých filmů s živou hudbou se vyvíjí a vyzrává jako dobré víno z velkopavlovické trati Nadzahrady, je kořením, které filmová veřejnost potřebovala jako vzpruhu, retroprvek, rozvolnění. A jestli bude většina snímků s živým doprovodem jako ten páteční na Hvězdě, budou to mít kritici zatraceně těžké.
Minimalistický začátek dvou střídajících se bubnů v tercii napovídá, že to mají chlapci z Alphones spočítané. Náhoda (ačkoliv neexistuje) totiž hraje v případě jejich doprovodu vskutku až tu terciální roli. Film Velezrada z roku 1929 jako by s neomylnou přesností odhaloval situaci ve světě blízké budoucnosti. Se stejnou neomylnou přesností ho doplňuje duo bicí a baskytara, které velmi citlivě proplouvá mým volným pádem po odrazu. Alphones si hrajé s obrazy budoucnosti s jemností i razancí, vždy tak, jak se zrovna sluší. Jednotlivé situace, ve kterých britský režisér Maurice Elvey předpovídá terorismus, válku dvou velkých mocností, spojené evropské národy, videotelefony, tunel přes kanál La Manche a další pravdy, jichž jsme dnes svědky, pečlivě zváží a vyplní takovou zvukovou vrstvou, že to vypadá, jako by tam byla odjakživa.
Zhruba pět různých motivů, které dvojice vždy podle aktuální filmové nálady rozvine v typizované téma, jsou nosnou kostrou hudební linky. Když jde o lásku (toto téma je ve Velezradě mocnou zbraní a kontrastní odpovědí k tématu lidské blbosti), doprovod je zvukomalebný, samply uhlazené, přívětivé, loopy a clustry melodické a bicí jemné. Když padají bomby a člověk vnímá celou tíhu civilizační choroby zvané válka, jsou Alphones krutí. Drtí bubínky, struny i blány a vrství promyšlené matematické vzorce horizontálně i vertikálně. Ve chvíli, kdy už všeho začíná být příliš, dostaví se úsměvná vsuvka. Jako třeba v situaci, kdy se ve filmu poprvé objeví tzv. radiofon (videohovor). Pro zvukovou stopu k vytáčení hovoru, který je ztvárněn točením knoflíky na stole, použili Alphones zvuk z vytáčení hovoru přes Skype. Ze střetu sci-fi myšlenky z počátku minulého století a reality člověka zamrazí.
Tvrdá konfrontace dobra a zla, zastoupená „mírovou ligou PAX“ a „atlantskými darebáky a vojáky spojených evropských národů“ vytváří prostor pro silné prožitky, umocněné sugestivní hudbou. Věta typu: „Když zabiješ minutu před půlnocí, jsi vrah; když minutu po půlnoci, jsi hrdina,“ derivuje esenci nesmyslnosti zabíjení. V hudbě se tak jistě předat tuto informaci nedaří, ale Alphones to zkouší všemi prostředky, které mají. Pracují i s tichem, pauzami a stopkami, což je mocné výrazivo. Při konečném zúčtování u soudu, kde je spravedlnost poněkud bezzubá, se projevuje režisérovo vizionářství znovu – předpověděl polygraf (detektor lži), když v záběru obžalovanému při soudním líčení sekundant zaznamenává změny v krevním tlaku a pulsu. I při grande finale Alphones nenudí a tenzi soudního rozhodnutí taví do zvuků a tónů dosti důrazně.
Poslední hrábnutí a rozmáchnutí paličkou před dopadem. Konec volného pádu prožívám jako třesk a s nápisem The End na plátně se loučím s pocitem parádního zážitku. Vzhledem ke standing ovations nejsem sám. Na podobnou trachtaci někdy v blízké budoucnosti rozhodně znovu rád zaskočím…
Film a živá hudba: Velezrada vs. Alphones
Velezrada / High Treason (Maurice Elvey, 1929)
29. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz
Kryštof Kočtář 21.05.2024
Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.
Marek Hadrbolec 20.05.2024
Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.
Michal Smrčina 19.05.2024
Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.