Milan Bátor | Články / Recenze | 30.08.2017
Akustické duo Emozpěv skládá písně plné ponuré melancholie, zklamání, ale i touhy tříbit své myšlenky a nepoddat se marnosti. Devět písní, které ji tvoří, si jsou podobné jako vejce vejci.
Písně kytaristy Ondřeje Vratislava Vyšehradského a basáka Martina Drahoňovského fungují v hudební rovině jen částečně. Zpěv Vyšehradského připomíná Jaromíra Švejdíka i Milana Cajse, což je spíše pochvala. Má příjemnou, charismatickou barvu hlasu, potíž je v tom, že zpívá – kromě jediné výjimky – vše naprosto stejně.
Hebké bolesti jsou druhou studiovou nahrávkou, která vznikala tentokrát pod producentským dohledem Borise Carloffa. Ovlivnil zvuk, který měl album povznést nad klidnou hladinu ospalého folku, přesto zní většina písní melodicky i rytmem podobně. To sice vyvolává nenucený dojem, současně po chvíli jeden neví, ve které písni se právě nachází. Songy začínají splývat, aranže jsou ospale neprudérní a o nějaké energii nemůže být řeč.
Po textové stránce (výhradním autorem Vyšehradský) to slušně rozbalí, ale ve výsledku se zamotají do frází a rozmělní se v banalitách. Většina písní se vynořuje z ticha a snaží se podat nástin podobných příběhů a situací. Řada z nich však má vratkou kostru. Osobní prožitky vztahů kolabují na přehnané melancholii i občasné sebestřednosti Vyšehradského, který v textové rovině nedává druhé polovičce šanci, natož prostor k vyjádření.
Hebké bolesti nepotvrdily to, co si předsevzaly. Oxymóron se zadrhnul, jak textově, tak hudebně. Mělo jich být hmatatelně víc. Bolestí i hebkého.
Emozpěv – Hebké bolesti (Tranzistor, 2016)
www.emozpev.bandcamp.com/album/hebk-bolesti
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.