Fí Poláchová | Články / Recenze | 05.05.2024
Green Day se po čtyřech letech vrací na scénu s novou, již čtrnáctou studiovou deskou Savior, která hudebně připomíná dvě starší: průlomovou devádesátkovou Dookie a punkrockovou operu American Idiot (2004). Na nostalgické novince se kapela vrátila ke kritice aktuálního dění v rodné zemi.
Úvodní skladba The American Dream Is Killing Me odkazuje k iluzi amerického snu. Songy ze starších desek připomíná nejen frustrací a zoufalým hledáním spravedlnosti, ale také rychlým tempem a energickým rytmem. Bobby Sox zas navazuje na třicet let starou píseň Coming Clean (Dookie) a zatímco ta se dotýkala coming outu, nová oslavuje smíření s vlastní sexualitou. Vedle těžkých témat je osvěžující slyšet kytaristu a zpěváka Billieho Joea Armstronga v refrénu křičet: „Do you wanna be my boyfriend? Do you wanna be my girlfriend?“
Chytlavý a velmi osobní singl Dilemma pojednává o závislostech, mentálních nemocech a o bolesti. O nic méně chytlavější není ani song 1981 oslavující riot girrrls, typická ukázka energického punkrocku, který je pro Green Day tak příznačný, nebo Corvette Summer, vyjadřující nezájem o konvenční materialismus. Green Day sice stárnou, zelené vlasy jsou ty tam, ale duchem jsou to stále rockeři nadšeně se vymezující vůči společenským očekáváním a normám.
Další motivy napadající americký sen přináší písně Living In The 20’ nebo Coma City; ta nás zavede do města poznamenaného častou střelbou, kde si děti hrají před nedělní mší za chemičkou. Jako vždy i na téhle desce mají místo sentimentálnější kousky, do kterých Armstrong vložil část své duše a vlastních zkušeností: Father to a Son popisuje otcovskou lásku, zatímco Suzie Chapstick pojednává o zlomeném srdci a ztrátě blízkosti.
Na předchozí nahrávce Father of All Motherfuckers se Green Day snažili posluchače hlavně pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím. Společensko-kritické texty reflektují nezaměstnanost, bytovou krizi, sociální sítě a nedodržené společenské sliby, ale taky osobní boj s vlastní myslí a se vztahy k druhým. A to není málo.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.