Michal Pařízek | Články / Recenze | 11.05.2013
První sólové album někdejšího kytaristy The Smiths, po třiceti letech na scéně. Dlouho očekávaná kolekce dává jasně zapomenout na jakékoli myšlenky ohledně návratu The Smiths, jak Marr, tak i Morrissey je ostatně pravidelně smetou ze stolu a zbylých dvou se nikdo na nic neptá. The Messenger je jasným důkazem Marrova talentu, to, čím pomohl na albech The The, Electronic nebo v poslední době Modest Mouse či The Cribs konečně využívá k vlastnímu prospěchu. Jasný autorský rukopis, přehledně vystavěné písničky s hitovými ambicemi a anglická atmosféra. Jak napsat jednoduše vypadající, samozřejmou a chytlavou písničku v deseti minutách by mohl vyučovat. Ozvěny Smiths jsou pochopitelně cítit, stejně jako možná trochu překvapivá příbuznost s jiným ostrovním bardem, Paulem Wellerem.
Úvodní The Right Thing Right, pak European Me, Lockdown nebo Sun & Moon – kytarové vypalovačky v rychlém tempu s jasně zapamatovatelnými refrény, které jsou Marrovým trademarkem. V nich ještě není tak zřejmé, co se dostává na povrch v pomalejších skladbách, dojem, který s každým dalším poslechem narůstá – Johnny Marr není zpěvák. Jeho civilní a střídmý projev sice neurazí, ale bohužel výtečné skladby nedostává na úroveň, jakou by si zasloužily. Johnny Marr zůstává Johnnym Marrem; Morrissey, Bernard Sumner (Electronic) nebo Matt Johnson (The The) se z něj nestali. Právě pro tyhle tři napsal své nejlepší melodie a oni je dokázali skvěle interpretovat. Tohle ale v případě jeho prvního sólového alba postrádáme. The Messenger zůstává skvělým albem kytaristy, který umí napsat vynikající písničky, jenže mu znatelně chybí zpěvák.
Johnny Marr – The Messenger (Warner Bros., 2013)
www.johnny-marr.com
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.