redakce | Články / Reporty | 30.07.2016
Subjektivně z již "tradičního" pelhřimovského, protentokráte dvoudenního nefestivalu. Studium prosím započněte zde a zde. Vítejte na konci.
"... a v tom staničnom rozhlase sa ozvalo, že je výluka, tak sme vystúpili a ten vlak išel ďalej bez nás...," líčí Katarzia své putování do Krnova s neplánovanou zástavkou v drsném kraji Bruntále, a já, před chvíli dorazivší na pelhřimovské setkání, si říkám, že to letos nějak nemá atmosféru, ale postupně se do toho dostávám, stejně jako Katarzia, jež se od nervozity uvolňuje historkami o všech svých frajárech, vše graduje, jak má, včetně společného fota mě, jí a hot dogu. Královna. Po ní bratia Elections in the Deaftown plní očékávání mnou do nich vložené, indie psych/pop/rock, abychom si rozuměli.
Hlavní organizátor Bratr Orff (Lukáš Novotný), který si to zas zorganizoval stylem: posekám, dovezu, odvezu, zařídím, vyřídím, zahraji, hojně rozlívá (zdarma) domací slivovici, což se hodí na psychedelické projekce a ještě psychedeličtější nátěr Maccaverius Society. Největší překvapení. Orffové, neorffové, (nejen) pro mě nejlepší z třetího ročníku. Podobně psychelicky vystupují Naoko, ještě předtím ovšem další slivovice, piva, cimbálovka a "békání" u gastra Krmelce. Nad ránem zjišťuji, že nestavění stanu není dobrý nápad... ale kdo hledá, ten také nalézá, přerušovaný spánek nelegálním drum and bass setem ukončeným "násilně" okolo sedmé...
Po probuzení a svižné návštěvě Krnova se ujímám celodenní výplně mezi koncerty indie elektrem, roubovaným dronem a ambientem.
Beata Bocek zpívá polsky, takže se cítím, ehm, ehm, doma. Jakub Čermák po koncertu pod stromy zahraje na přání Antonína ("Jestli je člověk chybou, je chybou nejkrásnější," pěli jsme s Orffem, když jsme před dvěma lety dojížděli do podobně rozkvetlého sadu obhlížet terén a mudrovat o věcech příštích...), Ira Mimosa je příjemná a nalezený Oldřich Janota dojímá svým folkem z podzemí pamětníky i nepamětníky.
"Díky" vypadnutí některých interpretů, se do lineupu vešli slovenští Núku, kteří poctivě čekají na své publikum, a jelikož jsem prvním já, vybízím je, aby začali hrát, že lidi přijdou, a lidi přicházejí a odcházejí spokokojeni.
Nemá smysl zastírat, že většina dorazila na koncert Bratří Orffů, místní kapelu, která skoro dva roky nekoncertovala. Kostel se zaplňuje jako nikdy předtím a možná ani nikdy potom, čti full house, sold out, plno. Kapela spouští do nadšeného "huraaaa", a ano, je to dojemné, někteří pláčí (sám jsem naměkko), zpívá se a atmosféra je (bez ironie) liturgická a mystická. Pro připomenutí byli to právě Bratři Orffové, kteří v podstatě zaplatili první ročník. Abychom ubrali na patosu, když dojatý Ivan Gajdoš (zpěvak, textař, skadatel, kytarista) děkuje LuKošovi (Novotnému) za organizaci, kromě bouřlivých ovací se přiopilá dívčina ptá svého přítele: "A kdo to je ten LuBoš?"
Nadšeně hrající The Ills vyplňují vnitřnosti matematickým hlukem, k vidění je pogující něžné pohlaví i kamarád, který kouří zapalovač a pije z fotoaparátu. I nefestivaly jsou náročné. Podobně radostně hrají a poskakují po odposleších Noir Voir, pomalu hodnotím situaci a... zasloužený spánek, do růžova vyspání na festivalu, řekl bych poprvé v životě, probuzení cvrlikajími ptáky.
Po opulentním druhém ročníku byl cíl jasný, více se věnovat vystupujícím a dodržovat hrací řád, což se snad podařilo. Osobně mi chyběl čtvrtek s lokálními kapelami a domáckou atmosférou a léto, fest i nefest má být v létě!!! Otázkou je, jak bude vypadat budoucnost, zda je model udržitelný. Přípravu třetího ročníku provázely problémy, ale za sebe nemám obavy. Zároveň není třeba usínat na vavřínech, plácat se po ramenou a nostalgicky vzpomínat, že první (druhý...) ročník byl nejlepší, je potřeba zamakat, aby (případný) aktuální byl tím nejlepším. Pelhřimovské setkání je pořád malý/velký zázrak.
Když jsem obhlížel případné nové bydlení a v jednom bytu mi otevřeli mladí francoužští hipstři a já viděl jejich bohémské "mieškaňko", uvědomil jsem si, jak jsem přeci jen zestárl a ještě více zkonformněl. Přejme pelhřimovskému setkání, ať se to nikdy nestane.
Děkujeme.
Kytarový SAD
20. - 21. 5. 2016, Pelhřimovy
text © Václav
foto © Romania Exposora
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...