Eric Chenaux lyricky v Punctu

Po bezmála deseti letech u nás vystoupí kanadský zpěvák a kytarista Eric Chenaux s letošní nahrávkou Say Laura. Ta vyšla na legendárním nezávislém labelu Constellation, který ukazuje, že i po čtvrtstoletí má co nabídnout a není jen reliktem největší slávy montréalské scény kolem Godspeed You! Black Emperor. Kromě toho se představí nové české trio kyoto–.

Chenauxův přístup je puristický a komplexní zároveň. Základní zvuková situace jen s minimem efektů a studiových ozdob Chenauxe nijak neomezuje, naopak mu dává možnost předvést svůj rukopis a pracovat s kontrasty. Kytarová hra jasně čerpá z jazzu, často vlastně nese hlavní melodii namísto zpěvu, nesklouzává ale k exhibicím. Přes velmi nepřímočarý vývoj je střídmá. Podobně zpěv je výrazný, ale často se stahuje do jednoduchých vzorců nebo úplně mizí. Chenauxův tenor by se dal popsat jako medový, pokud se přeneseme přes konotace ulepenosti a zaměříme se na organičnost a jemnou barvu: jako celá hudba je příjemný, ale ne triviální, vždy může odstoupit stranou nebo ustoupit do pozadí. Výsledný efekt připomene lehkost popové melancholie u Talk Talk i jejich postrockovou stránku s náznaky jazzu a ambientu.

Housle a kontrabas, které navazují na klasickou instrumentální tradici, procházejí navíc počítačovým zpracováním, jehož výsledek funguje jako třetí rovnocenná složka. Kyoto– by snad dali vágně zařadit k postminimalismu: netrápí je modernistická dogmata, víceméně si vystačí s klasickou tonalitou a technikami, ale daří se jim neutopit se v klišé, která se vynořila v minimalismu, neoklasice i filmové hudbě. Právě tady je nejužší souvislost s Chenauxem: přes svou přístupnost nejsou kyoto– banální.