Nekřič, když vyznáváš lásku

Vlámský soubor Ultima Vez uvede v únoru na pozvání Divadla Archa v Praze svoji novou inscenaci Speak low if you speak love... Wim Vandekeybus v této novince předkládá mistrnou analýzu nejsilnějšího citu, který však může mít destruktivní účinky, lásky. Toto téma je uchopeno skrze klasické příběhy, které se také staly inspirací písní hudebníka Maura Pawlowského v podání charismatické jihoafrické zpěvačky Tutu Puoane. Tam, kde je obtížné o lásce hovořit s pomocí slov, promlouvá Ultima Vez skrze fyzicky výrazný tanec a podmanivou hudbu.

Podle choreografa a zakladatele souboru Wima Vandekeybuse se svým nejnovějším představením, které mělo premiéru loni v červenci, vrací k počátkům souboru. Ten v letošním roce oslaví 30 let svého působení. Na rozdíl od svého strhujícího debutu, přelomové choreografie What the Body Does Not Remember (Co si tělo nepamatuje) z roku 1987, jež se zabývala fyzickou stránkou lásky, hledí Speak low if you speak love... na emocionální stránku lásky. Vášeň, city, mystérium, ale i její odvrácené stránky. Vandekeybus tvrdí, že představení nechce dávat návod, jak pochopit, co to láska je.

"Ne, láska není srozumitelná. Člověk jí dává význam a přisuzuje jí jasné konotace. My se zabýváme poznáváním a emocionalitou," říká choreograf. Vandekeybus neustává ve svém hledání nové lidské mentality, kterou hněte z emocí, výbušné energie a kontrolovaného chaosu. Představení doprovází živá hudba Maura Pawlowského a zpěv charismatické jihoafrické zpěvačky Tuty Puoane. Mauro Pawlowski svým hudebním doprovodem zazářil již v choreografii nieuwZwart.

Ultima Vez v Arše pravidelně hostuje od roku 1995, od té doby mají čeští diváci možnost sledovat tvorbu jednoho z nejvýznamnějších světových choreografů i jeho uvažování o současném tanci pravidelně. Vandekeybus založil soubor v roce 1986. Jeho tvorba je charakteristická radikálním pohybovým divadlem plným konfrontací, výbušnosti, emocí a energie, jehož hnacím motorem je konflikt, síla, instinkt, "imaginární katastrofa" a rozpor mezi přitažlivostí a odtažitostí. V jeho představeních se prolínají tanec, hudba, divadlo, projekce, hudba a světlo v jeden celek. Z uvedených produkcí nechybí: What the Body Does Not Remember (1997, remake 2013), In Spite of Wishing and Wanting (2000), Scratching the Inner Fields (2002), Blush (2003), Spiegel (2006), nieuwZwart (2009) a Monkey Sandwich (2010), Radical Wrong (2011), Booty Looting (2012) a Talk to the Demon (2014).