Filip Peloušek | Články / Reporty | 04.11.2023
Podzimní sychravý podvečer je při příchodu do Kasáren Karlín patřičnou kulisou pro nadcházející dění. Z nitra garáží už se tlumeně ozývá nezaměnitelné tepání. Rychle míjím bar a nořím se do všeobjímající temnoty sálu, kde budou za několik okamžiků probíhat hovory s vesmírem.
Vpadnu do techna řízlého postpunkem IAmNøt. Náznaky EBM, samply Joy Division, baví mě to a přemýšlím, jestli by to nesedlo spíš jako afterparty, když pouze zatažená ruční brzda na basech nedovoluje propuknout většímu šílenství. Pauza co nejkratší, záchod, drink, hlavně nepřetrhnout nit večera. Na pódiu se mihnou tři stíny jako přízraky, hned první vteřiny a tóny ale dávají na srozuměnou, že není třeba vidět, hlavní je slyšet. Basy už nachází správnou hladinu a společně s Chillany Föllakzoid vplouváme mimo čas a prostor.
Začátek charakterizuje pozvolné ohledávání se mezi kapelou a publikem. Jde o to přistoupit na jejich hru, a když ji přijmete, dostanete neskutečnou jízdu ke hranicím podvědomí. Vše je rozloženo na prvočinitele, jednotlivé plochy skladeb jsou trpělivě budovány a vršeny na sebe na jednoduchém půdorysu bicí, basa a synťáky, aby vždy po několik minutách explodovaly a bylo je možné zase dekonstruovat. Celé to připomíná zrychlené záběry na nekontrolované buněčné bujení pod mikroskopem.
fotogalerii z koncertu zhlédněte tady
Hlavní slovo mají tracky z poslední studiovky V, teprve naživo dostávají tu správnou hloubku. Dusot kopyt zaznívající ve skladbě II nabírá takovou intenzitu, že pocitově uháním bok po boku se zvukem a nikde neviděnými tvory do neznáma, kupředu, hlavně se neohlížet. Scénu na vysokých podpatcích, jejichž klapání dotváří motivy některých skladeb, opanuje s kytarou až někde u kolen vůdčí osobnost skupiny, Domingæ. Ta, neuvěřitelně vysoká, vystupuje každou chvíli z kouře v prorockém gestu s rozpřaženýma rukama a strhává každého s sebou. Tak jak byla na začátku citelná jistá zdrženlivost, teď už jsme všichni na jedné (astrální) lodi. Hranice zmizely, jsme tady a zároveň nikde, existuje jen neustále rostoucí zvuk.
Koncert nekončí, v mé mysli určitě ne. Stojím venku na dešti, nechápavě koukám do černočerné tmy nad hlavou, kapky mi buší do tváře. Třídím si myšlenky u nekonečného ohně v kasárenském dvoře, vracím se do chvil, kdy Domingæ tenkým plamenem zapalovače prorážela temnotu kolem. Obraz si vrývám do paměti s vědomím toho, že celé to bylo jedinečné. A navzdory tomuhle pokusu – i nepřenositelné.
Föllakzoid (cl) + IAmNøt (sk)
2. 11. 2023 Kasárna Karlín, Praha
foto © Sebastian Vošvrda
Julia Pátá 27.05.2024
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Kryštof Kočtář 26.05.2024
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.
Kryštof Kočtář 21.05.2024
Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.
Marek Hadrbolec 20.05.2024
Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.
Michal Smrčina 19.05.2024
Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.