David Čajčík | Články / Reporty | 14.07.2017
„Na Pohodě se cítím jako v budoucnosti, která dobře dopadla.“ Zpátky. V Praze. V budoucnosti, která tak dobře nedopadla. Dobrá, přeháním, ale Jáchym Topol to se svým výrokem o Pohodě trefil. Do aplikace si doplňuju kapely. Počítadlo se zastaví na třiceti aktech - anglicismy nepěstujeme, ale trocha erotiky jsme viděli, takže proč ne. Zamýšlím se nad kvalitou. Dvacet osm skvělých vystoupení, dvě v pohodě. Kamarád si stěžuje, že mu přítelkyně o všem tvrdí, jak to bylo super. Potřebuje objektivní názor. Tvrdím mu, jak to bylo super. Mračí se. Nebyl tam.
Dávám si osobný Den slovenskej hudby – Vec, Máliková, Mikulcová, Fallgrapp, Slobodná Európa. Od všeho trochu, všude plno, všude krásně. Hip hop bez macho přetvářky, lidovky bez patosu, pankáči bez číra. Tralala lalala, exportujte nejdřív k nám, máte co, máte proč, děkujeme moc. Mexická španělková kanonáda Rodrigo y Gabriela narve hodinový set úplně vším. I se zlomenou nohou Gabriely geniálně energický set, přehlídka umu, vtipu a dynamiky. Jeden z vtipných momentů festivalu přichází s coverem Killing In the Name On od Rage Against the Machine. Při prvním sborovém řevu refrénu vánočního singlu #1 se neznalá část publika vyděšeně otáčí kolem sebe a nechápe. Kolik z cenných festivalových momentů si nikdo nezapíše a po čase už si na ně nikdo nevzpomene? Gabriela se snaží neobratně sestoupit po schodech zezadu stage a přes plot jí mávají a tleskají desítky lidí.
Zatímco minulý rok bylo dilema mezi HO99O9 a Flying Lotus či The Prodigy pro dvojici s převrácenou 666 smrtící, tento rok se na americké senzaci v linii Atari Teenage Riot - Death Grips sešlo podstatně více lidí. Dost možná největší moshpit festivalové historie, od první sekundy do poslední krůpěje potu letící vzduchem. Extrémní hip hop s extrémním poselstvím. Jediný proslov směřuje k nedostatku marihuany na festivale. Jiný kraj, jiný mrav, na akci bez prodeje tvrdého alkoholu je to vše o kompromisech. Kromě nekompromisního Boys Noize. Nejlepší zvuk na samotný závěr festivalu, nejlepší light show, masivní zvuková krychle valící se stanem, největší hit Overthrow hned na začátek a co víc říct.
Festival s názorem, festival, který má koule. Vytvořit plakát jmen, které nikdo nezná, nespokojit se s tím dělat to jenom skvěle. Dělat to nejlíp. Pohoda je festival, kterému můžete věřit, dát si pásku přes oči a koupit si lístek. Otevřít je u slunečnic. Děkuji za znovu nejkrásnější tři dny léta.
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...