Články / Reporty

300: Silou kovadliny

300: Silou kovadliny

David Vo Tien | Články / Reporty | 06.10.2014

Tonight! Soldout! Vyprodáno. A na jednoho a nejednu se nedostalo, 300 lidí dovalilo na kopec. Zažil jsem na Sedmičce večery, kdy tolik lidí nedaly ani tři, čtyři koncerty za sebou. Dost možná někdo prohlásí, že to byl průser, že to mělo být v jiném klubu, větším, takovém, kde by si dal točené pivo, kde by se tolik nezpotil a mohl si dát pizzu, třeba i se salámem. „Mohli to udělat třeba v tělocvičně, no a co, že by tam nebyl bar. Nebo by se udělal provizorní.“ Reakce na jeden podobně narvaný koncert. Je to nefér, co? Dost možná si někdo cynicky odfrkne nad komentáři všech tří kapel. Dost pravděpodobně někdo vykřikne, že tolik lidí přišlo, jen protože Hanba je vyhajpovaná. Druhý zase namítne, že to byla „společenská událost“, kde bylo nutné se ukázat. Seru na to všechno a slovy Ravelin 7 dodávám: Jsem rád, že jsem ten okamžik zažil s vámi!

Screamo s nádechem post-rocku? Vepředu post-hardcore, vzadu post-rock otáčející se jako hlava starosty v The Night Before Christmas? Kreslení strunami doprovázené hutnou basu, riffy, co zamotají nohy do 2-stepu, a křik, co donutí zařvat zpátky, i když nevíš text. Poštovní hudba s patřičnými texturami a náladami, zahraná s hardcorovou intenzitou, tady není čas na eskapismus, než stačíš zavřít oči, už se Tidal Sleep ženou jinam, ne pryč. Intenzita nejen ve smyslu hudebním, ale i myšlenkovém. Tenhle lajnap se povedl. Nevybavuje se mi koncert, který by přitáhl tak pestré, široké publikum v rámci jednoho žánru. Setřel rozdíly. Spojil. A to není málo. Vůbec mi nevadí, že první dva songy jsem viděl spíš hlavy všech ostatních. Stačilo udělat pár kroků, říct dvakrát „s dovolením“ a jednou „pardon“ a využít situace, kdy někdo vyhodnotil, že je čas na panáky. A pak jsem mohl se zaťatou pěstí na kluky z pěti koutů Německa křičet zpátky.

Teď to začne být trochu těžší. Kromě prvního ípíčka I Killed the Prom Queen a první desky Bury My Sins mi otevřeli dveře metalcoru právě Flowers for Whores. „Dneska se asi nebude moc moshovat, co?“ Já ti dám větrné mlýny. Z posledního koncertu, kde jsem byl, si pamatuju samé kajaky. To byla release party k sedmipalci Divorcing Years. A hele, další release party a zase kajaky. Všechno na svém místě. Nezdá se to, ale od karnevalové akce na Sedmičce uteklo pět let. Pamatujete, za co jste šli? Pokud se nepletu, Ivan byl v kimonu, Pavel v obleku, Standa z This Ruin v kněžském rouchu, Martinezz šel za rumunského tenistu a já za smrtku v džísce. Krhfest 2008. Snažíme se Ivana zvednout, ale spadne nám. Jediné, co spadlo dneska, byl majk. Nevadí, singalong předních řad pomůže. „Tyvole, už si ani nepamatuju, kde jsem slyšel naposled Game on Shells, vždycky jsem na ni čekal.“ Rána na solar, high kick do ksichtu. Konec, vypnuto. Kytky jsou zpátky a začínají set právě touhle. Radost je cítit mnohem víc, než že je v klubu zadýcháno a zaprděno. A Ivan má v hrdle pořád to nejhrubší struhadlo.

Nejlepší punková deska za posledních deset let, říká Ondra z Tales of Error, co dává s Hanbou na jeden vál feat. Zpátky se vrátí: „Co deset, patnáct.“ A lidi v pitu si to náležitě užívají. „Tady jsme dneska doma, takhle si to chceme pamatovat.“ On by to vlastně celý text popsal nejlíp, jaký tenhle večer byl. Sbory, tavení podrážek, plavání na rukou. Tady jsme byli všichni spolu a pódium nebylo hranice. Když pominu složení kapel, je to hlavně Hanba, která má sílu spojovat. Nevidět Banána, ale jen slyšet, jak se mlátí mikrofonem do čela, bolí snad ještě víc, než když ho u toho člověk pozoruje. Jízda jako blázen, všechno ostatní by bylo jen vršení slov.Slyšet celou 007, jak společně řve „Milovat a nelitovat“, to mi dává sílu/smysl.

Info

The Tidal Sleep (de) + Flowers For Whores + Hanba
3. 10. 2014, Strahov 007, Praha

foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace