Amadeova pomsta Rufusu Wainwrightovi

Kolikrát už si člověk povzdechl, že kdyby nebylo festivalů, nezbývalo by nám než s hořkostí sledovat youtube a vzývat české promotéry, aby k nám daného hudebníka někdy dovezli. U některých je ale s velkým podivem, že se – a přehlédněte prosím pragocentrismus – v hlavním městě ještě neukázali, ačkoliv se jedná o hvězdy vyprodávající haly. Snad nedůvěra v českého diváka? Zapění kanadského medového tenora Rufuse Wainwrighta nad českými a moravskými luhy a háji vděčíme opravdu jen festivalům. Před dvěma lety obdivoval industriálních krásu ostravských Hradčan v rámci Colours of Ostrava, letos jeho recitál připravily Struny podzimu.

Unikátní mělo být nejen místo konání, ale i plánované spojení Wainwrighta a české mezzosopranistky Soni Červené. Ve Stavovském divadle sice nakonec vystoupil jen Kanaďan, zážitek to však neumenšilo. I když je mu okázalost vrozená, na scénu vběhl jen s krátkým pozdravem, ihned zasedaje ke křídlu. Reinkarnace Oscara Wildea od Colours viditelně zhubla, klasický dandy dresscode zůstal zachován - vestička, šátek, naleštěné boty, chyběla snad jen vycházková hůl. Pražskou premiéru zahájila píseň Grey Gardens a po ní už se gay ikona rozpovídala. Bylo vidět, že láska k opeře pro něj není jen pózou. This Love Affair je inspirovaná Giuseppem Verdim, jehož dvousté výročí narozenin – jak neopomenul připomenout – letos operní svět slaví. Jednou se k velikánům možná přidá i Wainwrightovo jméno, vždyť jednu operu už na kontě má (a i pro něj je tento rok ve znamení kulatin). Operně se pokračovalo bizetovskou Vibrate se závěrečným vibratem přes několik taktů, kdy jste ani nedutali.

Zahrát si v divadle, které z premiéry Dona Giovanniho s osobní účastí autora už přes dvě stě let žije, bral zpěvák jako čest. Arogance se však na amadeovských místech nevyplácí, když začal před lety ve vídeňském klubu namol opilý zpívat Little Sister s nabubřelým komentářem, že je lepší než cokoliv, co kdy Mozart složil, géniova pomsta byla sladká a dopřála mu takové výpadky paměti, že ani nedozpíval. V Praze mu to sice prošlo, ale ne na dlouho. Po čtyřech kouscích zazněly písně z prozatím posledního sólového alba Out of the Game jen s doprovodem kytary. Ke klavíru se brzy vrátil setem skladeb z velmi intimního alba All Days Are Nights: Songs for Lulu, které vzniklo před čtyřmi roky po smrti jeho matky, písničkářky Kate McGarrigle. Who Are You New York, velmi naléhavá Martha, píseň věnovaná sestře, taktéž slavné písničkářce Marthě Wainwright, Shakespearovy sonety č. 43 a 20. To už se vloudily větší chyby než jen překlepy a začínalo se znovu.

Možná si Rakušan škodolibě počkal na příležitost. Závěrečná árie Les Feux d'artifice t'appellent z Wainwrightovy autorské opery Prima Donna, kdy vysloužilá operní pěvkyně Régine pozoruje z balkónu ohňostroj, už byla jedno škobrtnutí za druhým, dohrání pak čirou úlevou. Wainwrightovy průpovídky, kořenící celý večer, stály samy o sobě za pozornost. S roztomilou sebekritikou i velikášstvím zdůrazňovaná homosexualita, vyprávění o těžkých začátcích v New Yorku, ignorování a žárlivost na Jeffa Buckleyho. Ostatně i s ním se nakonec spřátelil, aby až po jeho smrti zjistil, že Cohenovo Hallelujah, které Wainwrighta díky filmu Shrek dostalo do širšího povědomí, už před ním nahrál Buckley. Jemu poté věnoval píseň Memphis Skyline, ze které ten večer přešel právě do cohenovského trháku.

Snad mu v tu chvíli držel palce Dvořák, k jehož hrobu se prý brzy ráno vypravil, nebo ho duchové zemřelých skladatelů nechali v tu chvíli na pokoji, jisté je, že na tvrzení Eltona Johna, že Wainwright je největším písničkářem planety, něco bude. Rufus byl nezpochybnitelně jeden z nejlepších zpěváků, kterého zdejší stěny slyšely. Nástroje ho sice místy neposlouchaly, zato hlas vyvolával husí kůži a překvapoval každou chvílí. Nemohla chybět klasická píseň Rufusových koncertů Cigarettes and Chocolate Milk, Zebulon pak recitál oficiálně zakončil. To by tak snadno jistě neprošlo, přidávalo se nadvakrát, hned čtyřmi písněmi. Mezi nimi bylo jedno z nejdojemnějších vyznání lásky, věnované nejdůležitějším lidem Wainwrightova života – matce, dceři Katherine Vivě a svému manželovi Jörnu Weisbrodtovi, a vlastně i pocta místu, kde bydlí, Montauku u NY.

Poslední přídavek Foolish Love definitivně uzavřel dvouhodinový koncert. Kanadská superstar připravila nadmíru zábavný a příjemný večer, jiskřící a obluzující jako bublinky šampaňského, po kterém se vám dlouho nebude chtít střízlivět.