Jakub Lobl | Články / Recenze | 22.09.2016
Debutová deska stockportských Blossoms, kteří svojí kapelu pojmenovali podle místního pubu, patřila mezi jedny z očekávanějších desek tohoto léta, a to nejen díky povedeným singlům, které jí předcházely.
Od samého začátku eponymního alba je jasné, že tady nejde o žádný průkopnický čin, který by posouval hranice hudby, ale o vcelku milou desku, která si na nic nehraje a pokračuje v bohatém odkazu anglických kytarovek z 80. let. Navíc se nebojí koketovat s taneční hudbou, takže chvílemi to zní jako A-ha, Pet Shop Boys nebo The Wombats. Pokud nemáte plné zuby indie kytarovek, které jsou z velké části doplňovány synťáky, tahle nahrávka vás vtáhne už úvodní skladbou Charlemange, která má příjemný spád, nebo třetí Getaway, která je vyloženou hitovkou. A těch je tady půltucet.
Deska má bohužel tři hluchá místa. První přichází po písničce Honey Sweet, a je to rozená uspávačka v podobě Onto Her Bed, která je hraná pouze na klavír a zbytečně brzdí tempo a spád. Druhé hluché místo představuje skladba My Favourite Room, která evokuje Chrise Martina a Coldplay, ve snaze dojmout tématem miluju tě, ale ty mě ne, co s tím mám dělat?, přičemž zdaleka nedosahuje jejich kvality či chytlavosti. A do třetice je to dokonce jeden z prvních singlů, který kapela vydala. Jedná se o Blows, který svými aranžemi, melodií a celkovou náladou až příliš připomíná projekt Alexe Turnera a Milese Keana The Last Shadow Puppets (i když i ti si o originalitě mohou nechat jen zdát).
Debut Blossoms není žádná bomba, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Talent na hity rozhodně nechybí, kapela má potenciál, který může rozvíjet. Svědčí o tom jak její popularita na ostrovech, kde jsou mezi headlinery manchesterského festivalu Neighbourhood, tak i oblíbenost v Japonsku, kde už teď, na začátku kariéry, vyprodávají haly.
Blossoms – Blossoms (Virgin EMI, 2016)
www.blossomsband.co.uk
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.