Lukáš Pokorný | Články / Recenze | 20.03.2013
S kapelami vašeho srdce se to má jako s vlastními dětmi. I když úplně náhodou rozbijí porcelánovou sadu po babičce a v nových šatech se před vašima očima vyválejí v kaluži, stejně jim vždycky odpustíte. Dostanou zaracha nebo dva dny nepůjdou ven, odpuštěno ale mají většinou pět minut potom, co jste vynesli střepy.
Brooklynští „zachránci punku“ The Men se v posledních třech letech neflákali: natočili tři desky a objeli s nimi půlku zeměkoule. Slovo „neflákat se“ ovšem v jejich případě dostává zajímavý rozměr. Zatímco se Leave Home hrdě a právem prezentovalo jako bezstarostné fuck-off všem myslitelným i nemyslitelným hudebním limitům, předposlední Open Your Heart a hlavně nejnovější deska New Moon vsadila na úplně jinou kartu. Nekontrolovaný experiment je ten tam, parta kolem Nicka Chiericozziho se začala víc soustředit a kontrolovat: pryč jsou doby, kdy se The Men střídali za bicími, nahrávky dostaly jasnější kontury, ubylo post-hardcoreového vyšilování a s ním taky instantního pocitu všemohoucnosti. Špinavý a smradlavý LADOCH nahradil cajdáček Open the Door. Člověk se už nemusí bát, že ho sousedi nechají kvůli vibracím ve zdech vystěhovat. Naopak. Chce se po něm, aby začal dávat pozor a zavzpomínal.
I přesto, že New Moon už nikoho ze židle nezvedne (což není nutně špatné znamení), s Leave Home má přeci jen něco společného. Když se proposloucháte první „ohníčkovou“ půlkou, druhá půlka desky vás určitě nezklame. Jako by to Chiericozzi na své věrné zkoušeli znovu, tentokrát z opačného konce. Už nechtějí prověřovat vaši schopnost snést pohled na vyhřezlá střeva kytar odměnou za klidnější, o to extatičtější druhou půlku. New Moon zpočátku servírují honky tonk, jemné popěvky a akustické brnkání a zkoušejí to od lesa: když ty táborákové melodie vydržíte, naložíme vám toho se stoupající hladinou alkoholu v krvi trošku víc. A taky že jo. Dajána se někde v půlce páté písničky I Saw Her Face začíná potácet na kutě a nevědomky startuje lepší část večera. Vůbec nevadí, že si z něj zítra málokdo bude co pamatovat. A je už úplně šumák, že ovíněné Dajáně mezitím pozvracel spacák kamarád, co se předtím snažil dostat do jejích kalhotek.
Dynamika, se kterou se večer přehoupl z klidné fáze do divokého jančení kolem ohně, jde cítit nejlíp z mejdanu v nejlepší skladbě desky The Brass. Jednoduchý tříakordový základ je podložený zběsilým topolovským piánem, které se dere dopředu přes záplavu zkreslených kytarových zvuků. Do cíle doráží ruku v ruce s podobně splašenou Electric a závěrečným sedmiminutovým opusem Supermoon.
The Men prý desku New Moon nahrávali v zapadlé chatce kdesi v horách Catskills. Slovo „zapadlá“ je nutné brát s rezervou, stejně jako označení „hory“. S průměrnou nadmořskou výškou něco nad tisíc metrů to jsou spíš Beskydy Nového Yorku než Tatry a vzhledem k tomu, že se tam jeden ze zakládajících členů (Mark Perro) naučil pořádně štípat dřevo (a poslouchat Toma Pettyho), nebyla to asi žádná lesní askeze ve stylu Henryho Thoreaua. Ať tak či onak, s jejich novou deskou se to má podobně jako s každým delším pobytem v přírodě: v okamžiku, kdy se konečně vzdáte svého zhýčkaného já a začnete se vpíjet do korun stromů, začíná ta pravá cesta očisty.
The Men – New Moon (Sacred Bones, 2013)
www.wearethemen.blogspot.cz
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.