Lukáš Pokorný | Články / Recenze | 20.03.2013
S kapelami vašeho srdce se to má jako s vlastními dětmi. I když úplně náhodou rozbijí porcelánovou sadu po babičce a v nových šatech se před vašima očima vyválejí v kaluži, stejně jim vždycky odpustíte. Dostanou zaracha nebo dva dny nepůjdou ven, odpuštěno ale mají většinou pět minut potom, co jste vynesli střepy.
Brooklynští „zachránci punku“ The Men se v posledních třech letech neflákali: natočili tři desky a objeli s nimi půlku zeměkoule. Slovo „neflákat se“ ovšem v jejich případě dostává zajímavý rozměr. Zatímco se Leave Home hrdě a právem prezentovalo jako bezstarostné fuck-off všem myslitelným i nemyslitelným hudebním limitům, předposlední Open Your Heart a hlavně nejnovější deska New Moon vsadila na úplně jinou kartu. Nekontrolovaný experiment je ten tam, parta kolem Nicka Chiericozziho se začala víc soustředit a kontrolovat: pryč jsou doby, kdy se The Men střídali za bicími, nahrávky dostaly jasnější kontury, ubylo post-hardcoreového vyšilování a s ním taky instantního pocitu všemohoucnosti. Špinavý a smradlavý LADOCH nahradil cajdáček Open the Door. Člověk se už nemusí bát, že ho sousedi nechají kvůli vibracím ve zdech vystěhovat. Naopak. Chce se po něm, aby začal dávat pozor a zavzpomínal.
I přesto, že New Moon už nikoho ze židle nezvedne (což není nutně špatné znamení), s Leave Home má přeci jen něco společného. Když se proposloucháte první „ohníčkovou“ půlkou, druhá půlka desky vás určitě nezklame. Jako by to Chiericozzi na své věrné zkoušeli znovu, tentokrát z opačného konce. Už nechtějí prověřovat vaši schopnost snést pohled na vyhřezlá střeva kytar odměnou za klidnější, o to extatičtější druhou půlku. New Moon zpočátku servírují honky tonk, jemné popěvky a akustické brnkání a zkoušejí to od lesa: když ty táborákové melodie vydržíte, naložíme vám toho se stoupající hladinou alkoholu v krvi trošku víc. A taky že jo. Dajána se někde v půlce páté písničky I Saw Her Face začíná potácet na kutě a nevědomky startuje lepší část večera. Vůbec nevadí, že si z něj zítra málokdo bude co pamatovat. A je už úplně šumák, že ovíněné Dajáně mezitím pozvracel spacák kamarád, co se předtím snažil dostat do jejích kalhotek.
Dynamika, se kterou se večer přehoupl z klidné fáze do divokého jančení kolem ohně, jde cítit nejlíp z mejdanu v nejlepší skladbě desky The Brass. Jednoduchý tříakordový základ je podložený zběsilým topolovským piánem, které se dere dopředu přes záplavu zkreslených kytarových zvuků. Do cíle doráží ruku v ruce s podobně splašenou Electric a závěrečným sedmiminutovým opusem Supermoon.
The Men prý desku New Moon nahrávali v zapadlé chatce kdesi v horách Catskills. Slovo „zapadlá“ je nutné brát s rezervou, stejně jako označení „hory“. S průměrnou nadmořskou výškou něco nad tisíc metrů to jsou spíš Beskydy Nového Yorku než Tatry a vzhledem k tomu, že se tam jeden ze zakládajících členů (Mark Perro) naučil pořádně štípat dřevo (a poslouchat Toma Pettyho), nebyla to asi žádná lesní askeze ve stylu Henryho Thoreaua. Ať tak či onak, s jejich novou deskou se to má podobně jako s každým delším pobytem v přírodě: v okamžiku, kdy se konečně vzdáte svého zhýčkaného já a začnete se vpíjet do korun stromů, začíná ta pravá cesta očisty.
The Men – New Moon (Sacred Bones, 2013)
www.wearethemen.blogspot.cz
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.