Články / Reporty

Jiskrná Hlavenková na vrcholu

Jiskrná Hlavenková na vrcholu

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 15.04.2017

Historka na začátek? Kostel sv. Vavřince je sice i na Petříně, ale na koncert byste na něj běželi jako já zbytečně. Odehrával se ve staré modlitebně sv. Vavřince na farnosti na Újezdě, tedy pod Petřínem. V místě, které vzbuzovalo velký respekt. Nonšalantní pán za mnou svému doprovodu těsně před koncertem nahlas googlil: „Toto místo vzniklo už ve 12. století, původně v románském stylu. Fresky, jejichž torza stále vidíme, jsou ze století čtrnáctého...“ Taky poznával klavír: „Je starý, už téměř legendární, seznámil jsem se s ním v Telči. Byl stvořen pro piedestal, pro velkou hru… Už se nevyrábí.”

Když jsem Beatu Hlavenkovou viděla naposledy, byl to zážitek jiného druhu, tehdy opanovala Czech Music Crossroads v industriálních kulisách Dolní oblasti Vítkovice. V jedné ze síní Pražské filharmonie měl Hlavenkové recitál zase jiné vyznění, poetické, s puncem unikátnosti, o to vzácnější, že má s albem Scintilla jen tři zastávky. Většina jejich vystoupení probíhala poslední dva roky díky velkorysým Norským fondům ve Skandinávii a odtamtud si „přivezla” vnímavého pianistu Anderse Aaruma. Jako třetí se před komorní publikum postavil Miloš Dvořáček (-123minut, Čikori, Vladimír Václavek atd.), jehož respekt k toku skladeb a empatický doprovod takřka bez předchozího zkoušení sklízel velký potlesk. Když hrál metličkami na vlastní dlaně a rytmus doplňoval kličkou nefunkční hrací skříňky, říkala jsem si, že jeho hravost s věkem ještě roste.

fotogalerie z koncertu zde

Virtuózní Hlavenková si pozvala ještě jednoho hosta, když v jedné skladbě zazpíval Justin Lavash. A překvapil, jeho niterný projev připomněl největší písničkáře 20. století a dokonale zapadl do koncepční prezentace celé desky. Program Scintilla představuje „jiskry” života umělkyně: Dětství, Věčnost, Krajina... A zatímco se Hlavenková navzdory námětům patosu vyhnula, já se mu bráním jen stěží. Většina melodií byla nesmírně něžná, zároveň jádro její tvorby je v lehkosti základních motivů. Ano, ohromila i několika hutnými pasážemi, ale víc než náročná „kila” zaujaly jemné klavírní linky hrané unisono s Andersem. Jako zásadní obohacení vnímám právě Andersovy Rhodes klávesy, které mají rozvláčný, zeširoka posazený, mazlivý zvuk. A když bylo třeba dát skladbě něco navíc, sáhla Hlavenková po krabičce, „ve které si převáží část svých hostů z desky”. (Až v letáku k turné jsem si všimla, že mezi nimi ve studiu usedl také světoznámý klarinetista Evan Zyporyn, jehož spolupráci oceňoval sám Steve Reich.) Sem tam nám je pustila z krabičky ven a jindy plnila modlitebnu tím, k čemu byla určena, andělským zpěvem. Hádám, že poslouchali i ti na výsostech.

Info

Beata Hlavenková
11. 4. 2017, Kostel sv. Vavřince, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace