Články / Sloupky/Blogy

Me, the third peak #32

Me, the third peak #32

Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 31.07.2017

Loučíme se na Col Raisier, spěchá napřed, já si ještě dávám kafe, není tak dobré, jak bych ráda, čekala jsem od Itálie víc, ale buď to neplatí pro horské chaty, nebo jsem zpovykaná pražskou kavárnou.

Plán je setkat se na Col de la Pieres, já si beru kratší, ale strmější cestu. Nedbám horských nařízení a pochoduju si sama, zpívám a v mlze nic nevidím. Spěchám, chci být první.

Vystoupám výš, na smluveném místě na mě nikdo nečeká, tak vyrážím naproti dál. Uspěla jsem.

Kráčím si to po pěšince a jen to se mnou cukne, jak se po ní pomaličku převaluje zmije. Dřív bych asi pištěla hrůzou, ale nějak mě teď láká si ji pořádně prohlédnout. Vypadá klidně, nečeká podraz, tak jsem taky v klidu a koukám, co bude, jenže mi nedá čas a elegantně mizí v louce.

Pochoduju si dál, občas zahlásím „Ciao“ spoluturistům a už jsme si nadohled. Trochu pofukuje a v dálce slyším vrtulník, jinak je ticho, byl by to magický moment.

Jenže zrovna sedím na kameni, červená a zpocená, cpu se čokoládovými sušenkami a zplna recituji: „Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slavie válí, hej hej hej!“

Vítej, nový ročníku.

Info

foto © rachel_thecat

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články