prof. Neutrino | Články / Reporty | 19.01.2019
"Nejsme hudební skupina, ale politický umělecký kolektiv, jsou mezi námi hudebníci, ale není to naše hlavní zaměření," říká Marija Aljochinová o projektu Pussy Riot Theatre a plně tak vystihuje povahu jejich tvorby. Nejde tu o konkrétní umělecký útvar, ale o sdělení, které by mělo, po vzoru situacionistů, vyburcovat k aktivnímu zájmu o věci veřejné a nepřenechání moci autoritářskému režimu a zájmům oligarchů. Hnutí Pussy Riot pokračuje v anarcho-feministickém aktivizmu, podobně jako třeba ukrajinské sdružení Femen nebo ruský akcionalista Pavlenskij, který se přibil za varlata na Rudém náměstí na protest proti putinovskému režimu.
Promo slibovalo koncertní show s avantgardním divadlem, čekal jsem tedy něco v duchu The Residents. Nakonec proběhlo hudební vystoupení s deklamací (v ruštině) osvědčených antiputinovských a proticírkevních hesel namířených proti porušování svobody slova a shromažďování v Rusku, s čímž mají Pussy Riot hojné zkušenosti. Za zády pak genderově vyrovnané čtveřici běžela textová agitka (v angličtině) s útržky videí z jejich nejznámějších vstoupení, jako bylo to v chrámu Krista Spasitele, po kterém byly tři členky Pussy Riot odsouzeny na dva roky vězení. O tom vydaly i svědectví. Aljochinové loni vyšla kniha Riot Day, podle které se jmenuje i celá tour. Mediálně nejznámější tvář Pussy Riot kolektivu Naděžda Tolokonnikovová, která se primárně soustředí na klipovou tvorbu, pak vydala knihu Jak udělat revoluci. Obě hýří radikální rétorikou a popisem nelidských podmínek v ruském vězení a tamní šikany dozorců, připomínajících sovětské gulagy. I o tom bylo pražské vystoupení.
Avizovaný psycho-punk pak představovalo skloubení punkové energie a elektroniky, občas taneční, občas industriální, se špetkou folklóru. Zazněla i trumpeta, značně deformovaná, a v závěru bicí ostré jako šrapnely. Hudbu jinak zastal laptop, mixážní pult a pady, u nichž se prostřídali dva protagonisté z dua Awott. Na samotný závěr Aljochinová připomněla Jana Palacha a jeho radikální čin. Načasování jejich vystoupení na den asi nebyl čistě náhodný? Revolucionářů není nikdy dost.
Riot Days (ru)
16. 1. 2019 Palác Akropolis, Praha
foto © Honza Průša
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...