Články / Reporty

V kapele je ženská! (Primal Scream)

V kapele je ženská! (Primal Scream)

Anna Mašátová | Články / Reporty | 19.11.2013

Primal Scream brázdí kluby a festivaly už jedenatřicátý rok, člověk by jim zpomalení snadno odpustil. Ale místo důchodu letos vydali desátou, a jistě ne poslední, desku More Light, která mnohým připomíná pěkně dlouhej trip. Vzhledem k tomu, že poslední návštěva byla jen v podobě zastávky na vzpomínkovém Screamadelica turné, zvědavost, jak asi budou znít novinky, navíc s baskytaristkou, zaplnila pražský Lucerna Music Bar po strop.

Úloha předskokana je málokdy vděčná, navíc jste srovnáváni s hvězdou večera. A že by se volba Nicelanda dala pokládat za šťastnou, se říci nedá. Michal Motyčka a jeho parta by byli na přehlídce gymnaziálních kapel bezkonkurenční, před skotsko-anglickými bardy budili rozpaky. Osm písní bez jasnějšího společného jmenovatele, od indie popu po psychedelii až k alternativě a country. Pár pěkných nápadů, více zaujala jen velmi slušně šlapající rytmika.

Přesně v deset se bez jakéhokoliv úvodu přiloudala na pódium toužebně očekávaná šestice s psychedelickou novinkou 2013. Při devítiminutovém opusu začalo v uších zběsile bít kladívko na kovadlinku a nepřestalo ještě několik hodin po skončení, Primal Scream byli ve formě. Frontman Bobby Gillespie zůstal věrný své sedmdesátkové image, jiskřil nejen třpytivě stříbrnou košilí, ale i dobrou náladou. Běhal z jedné strany pódia na druhou, zdravil se s fanoušky, sem tam prohodil pár vět. Na poslední desku si opravdu posvítili a odehráli z ní dobrou polovinu, příchozí se nedali zahanbit a nové texty Hit Void, Jailbird či Walking with the Beast vyřvávali spolu se seduktivním Gillespieho hlasem.

Co si budeme povídat, mnozí očekávali, jak to nová basistka Simone Butler zvládne. Nahradit takového hráče, jako byl Gary „Mani“ Mounfield, nebylo jednoduché, ale Primal Scream se hudebnice osvědčily, už když za Maniho krátkodobě zaskakovala Debbie Googe z My Bloody Valentine. O hudební minulosti Butler není v podstatě nic známo, do kapely se dostala jen náhodou, když dělala ve stejných hudebninách jako kytarista Barrie Cadogan. Slovo dalo slovo, na konkurzu oslnila, a tak se po desítkách let čistě pánské kapely dostala do týmu ženská. Pokud měl někdo pochyby, Simone je rázně smetla. Spolu s Cadoganem se sice drželi zpátky, od exhibování mají Gillespieho, když ale došlo na lámání chleba, Butler hrála precizně a s drajvem, navíc se na ní pěkně koukalo. Těžko říct, zda je to právě ženským elementem nebo jen nabrali Primal Scream druhý dech s More Light, nicméně koncert šlapal jak švýcarské hodinky s jakýmsi nepopsatelně pozitivním nádechem. Půlkruhové pódium Lucerna Music Baru dovolovalo velmi blízký kontakt a první řady s každým přiblížením Gillespieho nablýskaných lakýrek šílely jak náctileté fanynky při čekání na Lunetic.

Překvapivě se kromě aktuálního alba brouzdalo spíše ve vodách dávno minulých. To, že nebudou chybět zásadní věci ze Screamadelicy, se dalo očekávat, absence předchozí Beautiful Future zarazila. Na setlist se dostaly třináct let staré věci z XTRMNTR od Shoot Speed/Kill Light přes Accelerator po pro Čechy zásadní Swastika Eyes, na kterou (málem) dojelo Radio Wave. Posledním důkazem toho, že Primal Scream nejsou příznivci Třetí říše, budiž to, že strávili den prohlídkou míst spojených s Kafkou a po koncertě živě debatovali o hrdinství Gabčíka s Kubišem.

Končilo se tradičně Rocks, pak, aby se neřeklo, se nechali vytleskávat několik dlouhých minut. Čtyřpísňový přídavek v podobě Higher Than the Sun, Loaded či Movin on Up z legendární Screamadelicy znamenal sice opravdu konečnou, ale po více jak dvouhodinovém setu si nemohl stěžovat ani ten největší šťoural. „No ty vole, Primal Scream, oni ještě žijou?“ dohaduje se mládež v knize Baskičanky Lucie Extebarrii. To si tedy pište, že jo, a jsou v sakra dobrý kondici. Pražský koncert je toho nejlepším důkazem.

Info

Primal Scream (uk) + Niceland
18. 11. 2013, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace