Preaching the blues (and all them movies) #10

Jelikož k hudebním žebříkům za rok 2013 jsem se dostala s ročním zpožděním, bude i Preaching the Movies kompilátem posledních dvou let. To nejsou správné spojky, ale asi si rozumíme. Stalo se totiž, že jsem se v červnu nastěhovala do bytu, kde byl luxusní gauč, úhlopříčka a HDMI, takže jsem teprve letos doháněla resty. V aplikaci ČSFD (kde jsem si vytvořila účet, ježto mi tam chybělo skutečně objektivní a jediné správné hodnocení filmů typu Hobit, Snyderův Superman nebo Walter Mitty) jsem navíc objevila senzační věc, a sice hledání [programů] kin podle GPS, takže jsem ve svém bezprostředním okolí objevila desítku biografů včetně Ořechovky (Spalovač mrtvol) nebo Maďarského institutu (Wrong Cops). Nemůžu nezmínit katalog Student Agency, IFFKV a novinářské projekce, kam mě nepochopitelně stále pouštějí.

TOP5 filmy:

Relatos salvajes / Divoké historky (2014)
Asi nejlepší "braková" zábava od Pulp Fiction, akorát režisér a scénárista Damián Szifrón je z Buenos Aires, a tak mají Divoké historky trochu arty sexy maňana feeling. Humor povídek je samozřejmě naprosto debilní, protože postavený na absolutních absurditách, a v člověku se musí překřížit nálada, slabost pro Este hombre pagará por todo a jemný povahový cynismus, aby si to užil. Bonus: hudba Gustava Santaolally.

Wrong Cops / Fízlové, hajzlové (2013)
Režie, scénář, kamera, hudba: Quentin Dupieux vulgo Mr. Oizo. Český distribuční název je opět retardovaný, bohužel jinak než film - být to třeba Fízlové, píčové, hned bysme věděli. Jinak totálně hovadská věc, naskočit na stejnou lajnu jako tvůrce mi trvalo dobrých dvacet minut. Výkon Marilyna Mansona oceňuju víc, než bych bývala přiznala. A všechny ty ksichty byly k nezaplacení.

L'Écume des jours / Pěna dní (2013)
Michel Gondry mě normálně nechává zcela chladnou, Audrey Tautou jakbysmet a Boris Vian nebyl autorem, kterého bych si dokázala spojit s filmem, resp. jeho knížky s velkým plátnem. Pěnu dní, jako správný hipster předtím, než bylo cool být hipstrem, miluju. Jediné, co bych na filmu-hračkárně změnila, je prohození dvou hlavních mužských postav: Colin je sice papírově přesný, ale fanoušek Jeana-Sola Chick byl přece jen sympatičtější. A taky mi chyběla poslední kočičí scéna, ale třeba si ji Gondry nechává na samostatné celovečerní zpracování.

Calvary / Kalvárie (2014)
Viz blog z IFFKV.

Third Person (2013)
Liam Neeson není zrovna zárukou jakékoliv kvality, takže je lepší věřit jménu pod režií a scénářem: Paul Haggis (Crash a Million Dollar Baby, pravda, před deseti lety). Někoho by možná mohli bavit Kim Basinger, Adrien Brody nebo Olivia Wilde, a prej tam hrál i Casey Affleck?! Mno. Third Person je snesitelně chaotickým příběhem tří různých párů a hlavně kvůli realistickému matchi Wilde vs. Neeson bych se na to klidně podívala znovu, což se mi stane tak jednou u sta filmů.

Ano:
Dallas Buyers Club / Klub poslední naděje (2013)
About Time / Lásky čas (2013)
Still Life / Zátiší (2013)
Twelve Years a Slave / 12 let v řetězech (2013)
X-Men: Days of Future Past / X-Men: Budoucí minulost (2014)
Only Lovers Left Alive / Přežijí jen milenci (2013)
Counselor / Konzultant (2013)
Locke (2013)
Interstellar (2014)
Filth / Sviňák (2013)
World's End / U Konce světa (2013)

Film roku 2013:
La grande bellezza / Velká nádhera
Plus geniální soundtrack!!

Nejlepší dokumenty (více):
What We Do in the Shadows / Co děláme v temnotách (2014)
L’Enlèvement de Michel Houellebecq / Únos Michela Houellebecqa (2014)
Istanbul United (2014)

Nejlepší HBO:
Normal Heart / Stejná srdce (2014)

Nejlepší Karlovy Vary (více):
Boreg / Self Made (2014)
L'Arbitro / Rozhodčí (2013)

Makom Be Gan Eden / Místo v nebi (2013)
Film izraelského režiséra a scénáristy Yossi Madmoniho debutoval na 48. Karlových Varech a spolehlivě mi přebil všechny blockbustery roku 2013. Složitý vztah muže a ženy, otce a syna a člověka a víry na pozadí překotného vývoje Izraele – originální, zajímavé a místy kupodivu i zábavné. Alon Aboutboul v roli šikovného vojáka a nešikovného táty naprosto excelentní. Vhodné i pro fanoušky Koránu.

Soundtracky:

101 Reykjavík (2001)
Film 101 Reykjavík (v češtině to vzali i s anotací: S milenkou mé matky) je trochu ujetá černá komedie, možná trochu přeceněná (potažmo hipsterská). Ovšem soundtrack k ní nemá chybu. Dělali ho Damon Albarn a Einar Örn Benediktsson a leitmotiv je geniální; doporučuju verze Dub Lola nebo Flamenco Lola.

Filth (2013)
Originální soundtrack Sviňáka dělal Clint Mansell, který se na druhém, výběrovém cédéčku objevuje taky, třeba s Coco Sumner ve skvělém coveru Creep od Radiohead. Jinak Billy Ocean, Shirelles (v klasice Will You Love Me Tomorrow), Otis Blackwell nebo Tom Jones a Les Reed. Parádní retro a k filmu to sedne jako hrnec na prdel.

Inside Llewyn Davis (2013)
Film bratří Coenů Inside Llewyn Davis doporučuju hlavně začínajícím hudebníkům (nejlépe písničkářům), ale ocení jej každá aspoň trochu/občas ztracená duše. Náladě folkových šedesátých v New Yorku přesně odpovídá i soundtrack, který nazpíval představitel hlavní role Oscar Isaac (a třeba taky Justin Timberlake nebo Carey Mulligan). Mix tradicionálů a coverů a jeden Bob Dylan jako připomínka skvělého vtipu ze závěru filmu.

Mr. Nobody (2009)
Oficální hudební doprovod k filmu Pan Nikdo složil Belgičan Pierre Van Dormael těsně před svou smrtí a dostal za něj Magritte Award (která mu už k ničemu nebyla). Kromě této hudby se ve filmu objevuje spousta jiných tracků a neoficiální výběr je parádní sbírkou hodně odlišných žánrů, dob i nálad: Erik Satie, Ella Fitzgerald, Buddy Holly, Pixies, Otis Redding, Nena nebo Gabriel Faure. A Rum and Coca Cola od Andrews Sisters.

Seven Psychopaths (2012)
Sedm psychopatů (scénář + režie Martin McDonagh) mohlo dopadnout mnohem hůř, zároveň to rozhodně není žádná sláva. Na vlastní nebezpečí. (Ale hraje tam Tom Waits s králíkem.) Soundtrack má na svědomí Carter Burwell, ale opět doporučuju "ten druhý", výběrový. Na něm totiž najdete Hanka Williamse (otvírák filmu), P. P. Arnolda, Townese Van Zandta, Joshe T. Pearsona, The Walkmen, Joe Strummera nebo Felice Brothers. Achjo, škoda, že ten film není stejně dobrý jako tahle deska.

Bonus:
Seriál True Detective mě nakonec spíš zklamal, ale jeho úvodní melodie / znělka byla super. Shodli jsme se, rada starších, že píseň Far from Any Road je pohříchu jedna z mála chytlavých v diskografii jinak spíš nudařů Handsome Family.

Komiksy:
V roce 2013 jsem si doplňovala mezery (rozsáhle referovala ve starších Preachings.fm 6, 7, 8, 9 a 11), pak jsem zase vypadla, a i když jsem pořád vypadlá, nějaké tipy bych přece jen měla. Do kanclu totiž chodí spousta komiksů, které svýma prackama osahám ještě před tím, než je pošleme autorům recenzí; nějaké sama dostávám (Before Watchmen); jiné se ke mně dostanou náhodou, na doporučení nebo na návštěvách (Hellblazer, Borgia). Asi na tom nejsem tak zle. Na samostatný blok to není, ale doporučuju geniální Nao of Brown (více), Zero Aleše Kota (i kvůli zajímavým ilustrátorům), batmanské Soví tribunál, Soví město a Smrt rodiny, a hodně ujetá Borgia Alejandra Jodorowského. A pokud čtete Full Moon, berte všechno, co pochválí Matouš Hrdina. Vybírá z katalogu Image Comics a ještě se ani jednou neseknul.

Komiks roku 2013:
Nemám ráda komiksové adaptace klasik a nijak zvlášť ani Franze Kafku, ale Zámek Davida Z. Mairowitze a Jaromíra 99 se povedl. Ve své abstrakci nadčasové, pod rukou J99 příkladně temné, kafkovsky bizarní i absurdně černohumorné. „Úcta k úřadům je vám vrozená, celý život se vám pak nejrůznějším způsobem ze všech stran dále vštěpuje a vy sami jste při tom nápomocni, jak jen dovedete. Tímto způsobem se podílíte na vlastním zmatení.“