Pavel Novotný | Články / Reporty | 22.11.2017
Při neděli se má člověk zklidnit, nepracovat, usadit se a věnovat se duchovním věcem. Může to být i poslech hudby či zhlédnutí divadelního představení. Nedělní program TransCentury Update No2 v Lipsku nabídl obojí, i když v docela svérázné formě. V neděli byl totiž sál kina UT Connewitz zaplněn sedačkami a na pódiu vyvolávaly otázky porůznu rozestavené činely, bubny, gongy a vibrafon.
Ambientní hudba prý plní svůj účel tehdy, když člověk vejde do místnosti a nepozná, že něco hraje. Hudba vyplňuje prostor tak nějak přirozeně. Přesně tuhle definici splňuje Ecklé, který se jen jako by mimochodem ochomýtá okolo mixážního pultu na místě, kde stál v minulých dnech koktejlový bar. Světla v sále jsou rozsvícena, takže ani není poznat, že produkce začala, lidé se baví a nic jim v tom nebrání. Ke konci setu zvukovou plochu protnou dva či tři tóny narušující nečinnost, ale to už se na pódiu objeví jeden z pořadatelů, který oznamuje začátek setu Midori Takada.
Ta si dává na čas, o to epičtěji však rozvine svůj příběh. Pro nenásilné navnadění a koncentraci mysli je jediné, co zpočátku zní, vibrující ladička, která doprovází příchod aktérky na pódium. Téměř obřadním krokem prochází potemnělým pódiem a staví se ke gongu, ze kterého vyluzuje nepřeberné množství tónů od lehkého ševelení po ryk oznamující počátek. Je to dokonalé divadlo, které si místo herců propůjčuje tóny bicích nástrojů, do dění je divák uváděn vypravěčkou a hlavní režisérkou vystoupení. Hra je doprovázena pohybem a až teď lze pochopit prapodivné rozestavění činelů po pódiu. Vytyčují cestu, kterou se příběh ubírá. Po bouřícím úvodu přichází klidnější část, kdy hlavním mluvčím je vibrafon, který vypráví příběh o něco lyričtěji. Pod jeho bubláním si máme představit, dle vypravěčky, kokosový strom na břehu řeky, zvěř chodící k oné řece pít a akt zrození v těchto kulisách. Melodie se prolínají a zanechávají na duši dobrý pocit, ten však, jako ostatně vše, netrvá věčně. Hladivý vibrafon vystřídají úderné bicí, které posadí posluchače zpět na zem. Pak stačí dojít na konec činelové cesty, dovyprávět příběh a uzavřít ho tak, jak začal – ozvěnami gongu.
Potlesk nebere konce, a tak se Midori Takada rozhodne přidat dvě melodie skloubené se zpěvem, aby se domů odcházelo veseleji. Domů z koncertu, z festivalu, z divadla, tedy vlastně z kina. Dokonalá dramaturgie TransCentury Update No2 festivalu uměla nabudit, roztančit i vyprávět, což je při třídenním rozsahu obdivuhodné. Dny nesplývaly, byly žánrově odděleny, každý si tak mohl namíchat svůj kulturní drink. To odkazuje na koktejlový bar oddělený od pivního, na třídenní festival docela abnormální, ale příjemná maličkost.
Kino samo je kouzelným prostorem, plátno zastřešené trojúhelníkovým antickým štítem a celková halová vizáž sálu dává pocit něčeho velkého, mimořádného, ale ne nabubřelého (oškrabané zdi), rozhodně je tak vhodné pro podobný festival, i když zvukař asi zapláče. Na každý den byla naplánovaná osvědčená tvář (Thurtson Moore v pátek, Alex Cameron v sobotu, Midori Takada v neděli) i nováček na scéně (tedy spíš scénách), což potvrzovalo množství lidí pod pódiem. Není třeba se bát, že by třetí ročník, doufejme ve stejném prostoru, zklamal jak produkcí, tak návštěvností.
TransCentury Update No.2
17. - 19. 11. 2017
UT Connewitz, Lipsko, Německo
www.transcenturyupdate.com
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.