The Computers: Disko stojí za prdel

Voraženej kytarovej rock, kterej rozmlátí na kusy všechno, co mu stojí v cestě. A to ho teď kluci začali nově mastit s klávesama. Takhle nějak se rozumí pojmu nová škola v anglickým Exeteru.

The Computers jsou prostě garáž jak Brno, ve který byste si ale nenechali ani starou omlácenou stodvacítku ze strachu, že vám ji v tom šrumci, kterej kolem sebe nadělaj, semelou. S takovým nasazením tyhle kluci z ostrovů hrajou. Jako o život. Říznej garage punk nesoucí v sobě odkaz The Cramps, The Sonics nebo The Hives, prohnanej turbínou vodní elektrárny. Míň melodií, než by člověk dle předchozího přirovnání čekal, ale o to ostřejší kytary, který mrskaj jeden rock’n’rollovej riff za druhým. Pěkně jednoduchý, ale řádně našlapaný bicí, který jsou schopný urvat hlavu všem přítomným v jakýmkoliv klubu. Vyřvanej zpěv, kterej by jim mohl závidět nejeden blackmetalovej počmáranec. Pod tím vším se valí hutná, nabroušená basa, která vám tlačí na žaludek a příjemně lechtá v koulích (potažmo v jinejch orgánech).

Já jsem The Computers viděl naživo poprvý vloni a dost dlouho jsem nezažil valit se z pódia tolik energie – ani před tím, ani po tom. Možná ještě víc jsem na nich ale ocenil jejich upřímnost a bezprostřednost, která z nich byla cejtit jak slivovice z Miloše. Tyhle Angláni na koncertech sypou jednu hitovou pecku za druhou, zpocený od prvního songu do posledního jedou jako blázni v plnejch obrátkách a přitom ještě krásně stíhaj koketovat s publikem jak Bohdalka při estrádě. Pěkně načesaný chlapíci, stylově voháklí v bílejch košilích a tvídovejch kalhotách, působí svým vzezřením jako banda pološílenejch gangsterů, který jsou někde na půl cesty mezi Velvet Underground a Alexovou partičkou z Kubrickova Mechanickýho pomeranče. Zmíněný Švédy Hives mám sice hodně rád, ale tyhle mlaďasové jim, minimálně co do pódiovýho projevu, totálně kopou řiť. A to se týká nejen The Hives, 99 % nejotrlejších kapel vypadá na koncertě oproti The Computers jak banda důchodců ze spriengfieldskýho důchoďáku. Je to zkrátka klasickej příklad skupiny, která si dá letos šňůru po malejch klubech, který rozseká na cimprcampr, a příští rok už ji uvidíme hrát ty samý songy pro deset tisíc lidí ve velkejch halách. Alespoň ten potenciál tam prostě je. A jednou, spíš dřív než později, budeme na ty malý vyprodaný koncerty vzpomínat se slzou v oku. Takže The Computers letos na Mighty v Táboře.